San Martino di Castrozza: skryté středisko, kde se lyžuje s dobrým pocitem

San Martino di Castrozza
Dobrý pocit z lyžování přichází zpravidla až na svahu s vyplaveným endorfinem. V trentinském středisku San Martino di Castrozza si jej však pořídíte už u pokladny. Při koupi skipassu. Totiž: tamní lanovky pohání energie ze 100 procentně obnovitelných zdrojů. Až budete brousit tamní sjezdovky, můžete se uklidňovat tím, že přírodu nehuntujete víc, než je nezbytně nutné.
Městečku pod ohromujícími rozeklanými skalními věžemi se někdy přezdívá italský Zermatt. To kvůli třítisícovce v masivu Pale di San Martino, která se vypíná nad údolím a připomíná Matterhorn nad zmíněným Zermattem.
Lyžařské středisko pod Cima di Pale nepatří k největším. Spíš naopak. Mezi věhlasnými dolomitskými skiareály se na něj občas zapomíná. Což však může mít pro mnohé výletníky své kouzlo. Leží za horským sedlem Passo Rolle, cesta od Brenneru si tak vyžádá mnohem více času. O to více klidu a pohody tam však na návštěvníky čeká.
Středisko má v emblému ikonickou stěnu Cima di Pale a slovní hříčku S.mart. Snaží se tady prostě dělat věci jednoduše a současně chytře. Městečkem se tak proplétají bílá auta s zeleným pruhem, které nezaregistruje, dokud je neuvidíte – coby elektroautomobily jsou úplně bezhlučné. Dokonce když nastartuje, máte pocit, že to auto musí být rozbité – neozve se vůbec nic, žádné povědomé vrčení (vyzkoušeno na vlastní uši). Jen zelené světlo na palubní desce oznámí, že vůz může vyrazit.
A důraz na trvale udržitelný rozvoj je patrný i na tamních sjezdovkách. Celkem se po zdejších kopcích kroutí šedesát kilometrů tras. A to ve všech obtížnostech. Od cvičných luk pro děti, přes široké modré sjezdovky, ostřejší červené až po černé expertní svahy.
Třikrát jinak
Středisko má v podstatě tři části. Na první sjezdové tratě narazíte hned při průjezdu sedlem Passo Rolle, rozprostírají se po obou stranách silnice a nabízejí impozantní výhledy. Mezi značenými sjezdovkami se rozpínají oblé louky, které si přímo říkají o freeridové řádění. Tedy: není-li zima skoupá na sníh. A letos s nedostatkem bílé pokrývky zápasí v celé Evropě, San Martino di Castrozza nevyjímaje. Přesto ani při teplotách atakujících deset stupňů nad nulou na sjezdovkách sníh nechyběl (vyzkoušeno rovněž na vlastní kůži). Tamní provozovatelé se pyšní tím, že jsou připraveni i na podobnou „kalamitu“ a svahy zasněží stůj co stůj. Od listopadu až do konce dubna. A jak jinak, opět jen s pomocí obnovitelné energie.
Druhý skiareál se táhne přímo nad městečkem. Přiblíží vás k němu skibus, který mezi nástupními místy pendluje. Nejprve vyjedete kabinkou do 2220 metrů na kopec Cima Tognola. Tady začíná nečekané ski safari, souhrnně označované jako Carosello delle Malghe. Sjezdovky stékají do všech světových stran a vinou se až na další vrchol Punta Ces, který je ještě o pár metrů větší než Tognola. Budete-li mít potřebu prozkoumat každou trasu, máte ježdění na celý den. A to nepočítáme 2 snowparky.
Třetí sjezdovka se šplhá ke skalnaté koruně Pale di San Martino, pod ostrý skalní zub se jménem Rosseta. Jezdí se tu z úbočí hlavního masivu od chaty na Col Verde, a to až pozdě do noci, protože tato sjezdovka je osvětlena - opět – s pomocí čisté a ekologické energie.
Jediné, co může překvapit, jsou lanovky. Oproti zahřívaným alpským bublinám tady stále jezdí o poznání pomalejší sedačky s hliníkovými pryčnami. O to víc času nabízejí na pozorování impozantních dolomitských štítů na obzoru či vysoké zvěře. Národní park Paneveggio, jimž sjezdovky prochází, je totiž domovem kamzíků, srnců a jelenů. Podle místních prý dokonce čas od času mohutná zvířata přichází až ke sjezdovkám pozorovat, cože se to na urolbovaných svazích odehrává (na vlastní oči se nepodařilo ověřit).

Vyhledejte si ten nejlevnější Hotel se slevou až 80% !

Nejčtenější zprávy