Práce z domova dostane jasnější pravidla, Marksová chce změny v zákoníku


Praha – Možnost alespoň občasné práce z domova je čím dál oblíbenějším benefitem, zaměstnanci o ni stojí víc než o stravenky. Na rostoucí využívání takzvaného homeworkingu nebo teleworkingu nyní reaguje ministerstvo práce a sociálních věcí, které navrhuje podrobnější úpravu v zákoníku práce.
Doplnění pravidel je jedním z bodů rozsáhlejší novely, o níž by letos na jaře měla jednat vláda a má platit od dubna 2017.
Nově má být jasně uvedeno, že zaměstnavatel musí hradit náklady související s „prací konanou mimo pracoviště“, především na připojení k internetu, přičemž nemají být zahrnuty přímo ve mzdě.
Firma má také nainstalovat a udržovat technické i programové vybavení (pokud zaměstnanec nepoužívá vlastní) a zajišťovat ochranu údajů, které se zpracovávají po síti.
„Náklady musí zaměstnanec prokázat,“ říká právník Petr Hůrka, šéf týmu, který má novelu na starosti. „Jestli například má paušál na telefon s neomezenými hovory, nebo paušál na internet s neomezenou kapacitou dat, tak mu žádné náklady nevznikly a zaměstnavatel nemusí nic hradit. Stejně jako když pojede na pracovní schůzku tramvají a má přitom předplatné. Co se týče světla a tepla, tak by měl prokázat, že by v tu chvíli jinak doma nesvítil ani netopil,“ upřesňuje.

Ministerstvo chce výslovně stanovit, že pracovní podmínky nesmí  člověka pracujícího z domova znevýhodňovat ani zvýhodňovat v porovnání se srovnatelnými kolegy, kteří jsou na pracovišti. Současně by firma měla „přijmout opatření zabraňující izolaci zaměstnance pracujícího mimo pracoviště od ostatních zaměstnanců a zajistit mu možnost se s nimi pravidelně setkávat“.
Žádné zpřísnění
Práci z domova umožňuje už dosavadní zákoník práce, stejně jako platí obecné pravidlo o proplácení nákladů souvisejících s prací. „Nejedná se o žádné zpřísnění,“ zdůrazňuje Hůrka.
Doplněním nebo upřesněním některých pravidel chce ministerstvo hlavně odstranit nejasnosti, k nimž v praxi dochází, a motivovat tak společnosti, aby se nebály tyto moderní formy práce více využívat.
Ministryně Michaela Marksová (ČSSD) vidí v rozšíření "home office" hlavně jeden ze způsobů, jak sladit kariéru s rodinou − například s péčí o dítě nebo nemocného rodiče. "Lidé neztratí kontakt se svým zaměstnáním a nepřijdou o svůj příjem. Nevýhodou je, že tento druh práce vyžaduje velkou kázeň a systém na obou stranách," říká.

Lépe než dosud má být také umožněno pracovat z domova jen některé dny v měsíci (podle některých výkladů lze nyní buď všechny, nebo žádný).
Ohledně pracovní doby budou dvě možnosti: Buď firma požaduje, aby zaměstnanec fungoval během obvyklé pracovní doby, například od osmi do půl páté. Pak mu ale musí proplácet případné přesčasy nebo práci o víkendu. Nebo si rozvrh práce může určovat sám zaměstnanec, který pak ale nemá na tyto příplatky nárok, ani si nemůže krátit pracovní dobu třeba kvůli návštěvě lékaře.
Bezpečnost, nebo soukromí?
Některé společnosti, například ČSOB, by uvítaly doplnění nebo upřesnění, jak posuzovat úrazy při práci z domova. Bezpečnost práce byla i jedním z bodů, který chtěli upravit odboráři z ČMKOS, což ale neladilo s dalším jejich požadavkem − zachováním soukromí zaměstnance. Ministerstvo nyní změnu nechystá, nadále mají tedy platit obecná pravidla, podle nichž za pracovní úrazy a bezpečnost práce odpovídá v zásadě firma.

Podle Hůrky ale kvůli ochraně soukromí nehrozí, že by firmy chodily k zaměstnancům domů kontrolovat, zda tam mají bezpečno. Jako schůdné se mu jeví proškolení zaměstnance, který by pak podepsal, že jeho byt je v pořádku.
„Pokud dojde k úrazu nebo škodě na majetku zaměstnance při práci z domova, tak již dosud odpovídá zaměstnavatel. Tady vyvstává pouze otázka, že je obtížnější prokazování, zda škoda vznikla při práci, nebo ne,“ říká Hůrka. Dodává, že zaměstnavatel je i teď odpovědný nezávisle na tom, kde člověk pracuje – tedy třeba na pracovní cestě nebo teambuildingu.
„Obecně platí, že pokud by zaměstnavatel chtěl někomu povolit práci z domova, primárně by ho proškolil, jaká bezpečnostní pravidla musí dodržovat, jaké parametry má splňovat jeho pracoviště doma,“ vysvětluje Hůrka. „Ochrana soukromí má ale vyšší váhu, takže pokud zaměstnanec nebude chtít, tak jeho obydlí zaměstnavatel nemůže kontrolovat,“ dodává.
Zaměstnanec by tedy po proškolení měl podepsat prohlášení, že doma splňuje požadavky na bezpečné pracovní prostředí. Pokud by uvedl nepravdivé údaje a potom u něj vznikla škoda, tak se odpovědnost zaměstnavatele může snížit nebo zcela vyloučit.
O dalších navrhovaných změnách se více dočtete na webu Hospodářských novin.