Přežít, to bylo heslem na Islandu.

Přežít, to bylo heslem na Islandu. Proto drsná gastronomie až šokuje.


Island představoval vždycky tak trochu jinou Evropu. Nádherný ostrov ztracený uprostřed Atlantiku byl po staletí velmi chudou zemí, kde hlavním zákonem bylo přežít. A přestože je dnes symbolem zelené energie a jedním z vyhledávaných turistických magnetů, místní gastronomické speciality představují opravdu velkou výzvu.


Přestože se na Island jezdí především za úchvatnými přírodními krásami, jako jsou mohutné vodopády, horké gejzíry či ledovce, ostrov je nesmírně zajímavý také z kulinářského hlediska, protože tamní gastronomické dědictví je ve srovnání s kontinentální Evropou značně odlišné a mnohé islandské pochoutky nikde jinde na světě nenajdete a neochutnáte.


Tak si zavažme kolem krku ubrousek, nabrusme vidličky a nože a usedněme za stůl k pozoruhodné islandské hostině.


Jak pozřít žraloka


Největší specialitou Islandu je hákarl, fermentované žraločí maso, což je kulantní výraz pro proces, který probíhá následovně. Žralok bez hlavy a vnitřností je na pět měsíců zakopán do země, aby se maso zbavilo amoniaku, který je jedovatý.


Pak se žralok vykope, maso se nakrájí na proužky a suší na vzduchu. Teprve poté je připraveno ke konzumaci, tedy když se vám podaří překonat odpudivý zápach močoviny či čpavku, kterým je tato „pochoutka“ pověstná. Pokud si člověk zacpe nos, jde to zvládnout, přesto spousta gurmetů tvrdí, že hnusnější věc v životě nejedli.


Hákarl se obvykle zapíjí brennivínem, což sice v překladu znamená pálené víno, ale jedná se o kmínku, destilát z brambor ochucený kmínem (populární nápoj má přezdívku černá smrt).


Vařená ovčí hlava


Také skopová hlava představuje značný „hardcore“. Přestože u nás pomalu stoupá obliba jehněčího masa, hlavně lahodných kotletek, skopové chutná i voní úplně jinak a hlava je tradičně nejvýraznější.


Na Islandu se však dlouho jehněčí nejedlo, neboť ovce musela nejprve posloužit jako zdroj vlny, ze které se vyrábělo teplé oblečení a do hrnce se její maso dostalo až po několika letech. A to už mělo výraznou skopovou chuť. Vedle vařené hlavy, které stále patří pozice jednoho z národních jídel, se na Islandu připravovala také klobása z ovčích jater, loje a ovesné mouky či beraní varlata, která se vařila a poté nakládala do syrovátky.


Pstruh s chutí ovčího trusu


Dalším specifikem islandské kuchyně je uzení masa nad sušeným ovčím trusem. To mělo své důvody. Na Islandu chyběly stromy a dřeva byl obrovský nedostatek, v domech se obvykle netopilo a k vaření či k uzení často sloužil jen ovčí trus.


Dodnes je možné, třeba v oblasti jezera Mývatn, ochutnat pstruhy uzené na ovčím truse, v jejichž chuti je způsob uzení jasně znát. Podobným způsobem se udilo také skopové maso a další ryby. Island byl po staletí velmi chudou zemí, lidé měli obvykle jen jednu misku, ze které jedli všechno jídlo, navíc se nejedlo u stolu, ale každý jedl v sedě na své posteli, kde během dne v zimních měsících také pracoval.


Z pohlednice na talíř


Ale zpátky ke gastronomickým specialitám. Velmi oblíbenou delikatesu představují papuchalkové, malí, jen půl kilogramu těžcí vodní ptáci s krásnou hlavičkou a barevným zobákem.


Ochránci zvířat však v posledních letech bojují za zákaz jejich lovu, neboť populace papuchalků se na konci prvního desetiletí propadla na historicky nejnižší úroveň. Ročně se na Islandu uloví kolem 50 až 100 tisíc papuchalků, kteří se připravují grilovaní nebo uzení. Současně jsou však papuchalkové symbolem ostrova a najdete je na mnoha reklamních fotografiích.


Steak z velryby


Dalším kontroverzním gastronomickým tématem je lovení a konzumace velryb, celosvětově zakázaná, na Islandu však stále platná a tolerovaná (vedle Islandu loví velryby také Norsko a Japonsko). Steak z velryby je na Islandu velmi populárním, rozšířeným a poměrně levným jídlem, neboť v restauraci za něj zaplatíte zhruba 300 až 400 českých korun, což v porovnání s dalšími cenami není moc.


Ve vodách kolem Islandu se většinou loví plejtvák malý, jehož červené a a šťavnaté maso je chuťově mnohem jemnější než třeba hovězí. Tato specialita rozhodně stojí za ochutnání.


Nízkotučné pivo


Zajímavou kuriozitou jsou „nízkotučná“ respektive málo alkoholická piva s obsahem pouhých dvou procent alkoholu, která se běžně prodávají v obchodech a supermarketech. Naopak klasická piva typově naší desítky či dvanáctky se společně s ostatním alkoholem prodávají ve speciálních obchodech s licencí, kterých je relativně málo a mají omezenou prodejní dobu.


Zdroj:idnes.cz

Vyhledejte si ten nejlevnější Hotel se slevou až 80% !

Nejčtenější zprávy