Navštívit Bali prostě pořád stojí za to

Bali, dříve ráj batůžkářů, se vlivem komerce a turismu mění. Zda k lepšímu, či k horšímu, o to se přou i sami Balijci. My mluvili se zdejším princem i s mužem, který prý umí číst myšlenky.


Prudce se rozvíjející turistická infrastruktura a snadno získané peníze za půdu, kterou někteří Balijci prodávají, vedou jiné Balijce k tomu, aby se snažili na tomto specifickém hinduistickém ostrůvku uprostřed muslimské Indonésie udržet rovnováhu. Mluvil o ní i vedoucí představitel královského rodu z města Ubud, princ Tjokorda Raka Kertyasa, hlavní kněz a politický vůdce tohoto turisty oblíbeného uměleckého centra ostrova.


Masky na balijská tanečně divadelní představení (určená jak turistům, tak i bohům v chrámech) jsou samy o sobě uměleckým dílem, kde každý detail má svůj význam.

Uplynulo sedmnáct let od doby, kdy jsme Bali i prince navštívili naposledy. V roce 1998 mu bylo čtyřicet tři a málokdy odpověděl vážně. Uzemnil mě svou odpovědí na otázku ohledně balijských rozvodů: „My, králové, se nerozvádíme, my své manželky sbíráme.“ Jeho původ je toho důkazem, narodil se desáté manželce svého 82letého tatínka…


Dnes nejen zešedivěl, ale i zvážněl. „Musíme se snažit vyrovnávat misky vah nejen přidáváním, jak to dělá většina lidí. Je nutno naučit se ubírat, něco obětovat. A to nikdo nechce. Všichni vidí jen money, money. Je to kolaps.“ Byli jsme na Bali už měsíc, a tak jsme ho chápali.


Na svou popularitu doplácí centrum Ubudu hlukem a smogem. Nejvíc motorek je po ránu v centru před tržnicí.

Pomáhejte přírodě Bali


Nekupujte vodu v 1,5 l plastových láhvích, ale hledejte taková ubytování, kde si vodu můžete doplnit z velkých galonů (bez toho bychom např. my dva za dva měsíce na Bali nechali přes 200 plastových láhví). Noste si na trh své igelitky, jako to děláme v Evropě. I když korál vypadá mrtvý, nikdy na něj nestoupejte, abyste si třeba při šnorchlování narovnali brýle. Není to mnoho, ale i tím pomůžete.


Ubudští umělci reagují víc než pružně na turistickou poptávku. Opravdu bytelná pohovka z pravé kůže je pojatá dost zvláštně – majitel  galerie studoval v Austrálii.

Peníze


Poprvé, v roce 1997, jsme na ostrově jezdili dva měsíce veřejnou dopravou. Minibusy byly staré a narvané, dnes jsou stále staré, ale poloprázdné.


Všichni mají motorky – v současnosti je jich tu ke třem milionům. Podruhé jsme na opuštěných silničkách najeli téměř 4000 km. I letos jsme z letiště zamířili tam, kde začala ostrovní turistika, na Kutu. Díky konkurenci má nejvýhodnější kurz ve směnárnách a nejlevnější půjčovné motorek. Při dvou měsících 2,4 eura na den. Tím ale levno skončilo.


Nejen ceny jídla, benzinu a turistických služeb šplhají výš a výš. „Místní pozemky jsou stejně drahé jako v Dubaji. Až do nedávné doby stoupaly nejrychleji na světě a byly výbornou investicí,“ vyprávěl italský architekt Mauro, žijící zde dvacet let. „Na jižním pobřeží už všechnu půdu skoupili spekulanti z Jakarty nebo cizinci.“ (Přitom cizinec v Indonésii nemůže koupit půdu přímo, musí si najít místního „zástupce“.)


Chrám Melanting věnovaný úspěšnému podnikání jasně dokládá, že Bali je nejbohatší částí Indonésie a že obětovat bohům se „vyplatí“.

Tjokorda o tom také mluvil: „My jsme stavěli hotely proto, abychom měli z čeho žít, a taky jsme chtěli turisty přilákat krásou Bali, aby se jim u nás líbilo. Cizí investoři dnes vidí jen zisk a vůbec je nezajímá, jaký obraz si turisté o Bali vytvoří. Někdy je hotel jen pračka peněz.“ On sám začal v roce 1978 prostým Cacak Homestay. V roce 1996 otevřel na svém pozemku v Ubudu luxusní villa-hotel Ibah s pravou balijskou duší, vedle něhož žije dodnes. Noví majitelé vedou Ibah ve stejném stylu, a tak třeba u bazénku vedle recepce stále leží na vyřezávaném stolku nádobka s krmením pro rybičky, zvoneček a cedulka: Zazvoňte na zvonek, zlaté rybky připlavou, jen je prosím nepřekrmte.


Vesnický trh

A Mauro si stěžoval dál: „Chtěl jsem sousedovi navrhnout zadarmo dům, vždyť se na něj budu celý život dívat. Postavil si nevkusné monstrum a do vjezdu si nechal z oblázků vyskládat emblém Harley Davidson, ten je teď mezi místními zbohatlíky in.“


V Pemutarenu na severozápadním pobřeží jsme našli hotel ve formě několika skleněných bungalovů vybudovaných japonským umělcem pracujícím se sklem. Nejenže se na Bali nehodil, ale místní řemeslníci neumějí se sklem pracovat a do ještě neotevřených staveb již zatékalo. Vedle nedaleké Loviny postavil zase ruský boss hotel, který by se svou bezduchostí hodil maximálně na „Kanáry“. A v jediném národním parku na Bali, jehož součástí jsou nádherné korálové zahrady u ostrova Menjangan, otevřeli v dubnu 2015 resort o 55 pokojích.


Pěšky? Nikdy!


Silnice jsou převážně úzké. Naštěstí jsou auta pro mnoho Balijců příliš drahá, a tak doprava ještě nezkolabovala. Motorky stačí. „Před sedmnácti lety bylo v naší vesnici pět motorek, teď jen moje rodina vlastní čtyři,“ přikyvoval nám Jaya, pracovník společnosti provozující rafting. U jeho centra jsme kdysi fotili Balijky s obětinami na hlavě, jdoucí v rýžových polích. Dnes rýží procházejí k řece turisté s pádly v záchranných vestách a nad terasovými poli sviští k řece na nataženém laně jiní adrenaliňáci.


Pěšky chodí na Bali jen bílí turisté. I po uzounkých pěšinách v rýžových polích jezdí motorky. Jezdí na nich do školy i devítileté holčičky. Naštěstí zdejší lidé umí na motorce jezdit tak dokonale jako Holanďané na kole a kolizi jsme neviděli žádnou. Ale pro nás, zvyklé dodržovat dopravní předpisy, byla jízda spíš noční můrou než pohodou.

Severovýchod Bali.

Trojité předjíždění vpravo i vlevo, vjíždění do vozovky kdykoli a odkudkoli, protože něco jako přednost v jízdě neexistuje. Řidičské průkazy na auta se běžně kupují.


Průměrná rychlost, ze které vychází plánovač tras Google, je 30 km/h, ve skutečnosti je to spíš dvacet. Na silnicích mezi Kutou, hlavním městem Denpasar a Ubudem jsme měli pocit, že se Bali zbláznilo.


Ale co dobrého?


„Co se změnilo k lepšímu?“ zamyšleně opakovala naši otázku Australanka Jane, nyní princezna Jero Asri, manželka Tjokordy (jejich dvěma synům je 34 a 33, dceři 23 let). „Zvedla se úroveň ubytování, hygiena v restauracích, v obchodech je klimatizace, lidé umí víc anglicky, celkově je Bali pro turisty pohodlnější a příjemnější.“


Terasová rýžová pole působí optimisticky, ukazují, že ne všechna lidská činnost musí přírodu devastovat.

Přijíždějící turisté se změnili i díky tomu. Doba batůžkářů s notýsky na poznámky, kteří jezdili veřejnou dopravou a učili se indonésky, je pomalu pryč. Ubytování bez Wi-Fi zdarma je bez šance a sdílené turistické shuttle busy dovezou návštěvníky pohodlně do všech koutů ostrova. Ochromení atentáty z počátku našeho tisíciletí je dávno pryč. Jak Indonésie bohatne, přibývá turistů z Jávy, mezi kterými je ostrov v módě, stejně tak je pro ně módní mít na Bali svůj dům. Spekulanti a realitní kanceláře si mnou ruce.


Tjokorda nebyl jediný urozený, se kterým jsme na Bali mluvili. 85letý bývalý král Anak Agung žije s částí své početné rodiny v Kerambitanu v rozpadajícím se pohádkovém areálu o 40 budovách (všechny jsou přízemní, králi nesměl nikdo chodit nad hlavou). Jeho třetí syn s uměleckým jménem Tujoes je malíř. Má piercing, dlouhé vlasy, po ránu oblečený rozevlátý saténový plášť a ptá se nás: „Proč už k nám turisté nejezdí? Kdysi byly naše čtyři pokoje pro hosty stále plné, teď už zde deset let nikdo nebydlel.“ Krčím rameny. Má cenu snažit se mu vysvětlit, že turisté si ubytování zamlouvají přes booking. com a nelákají je pokoje plné starožitností bez Wi-Fi a navíc ve vesnici bez restaurací a piva?


Pan Pán


Nepřehlédnutelná postava severovýchodního pobřeží Bali má zvláštní jméno Baba, což v Indii znamená pán. Má delší vlasy, vousy, vlastní několik ubytování u moře, dvě japonské a dvě balijské manželky, čte prý myšlenky a šeptá se, že ovládá černou magii.


85letý bývalý král Anak Agung rád přijímá ve svém paláci v Kerambitanu návštěvy a povídá si s nimi.

I k němu jsme se vrátili po sedmnácti letech. Neohlášeně, bez rezervace. Stál u vchodu pod svými milovanými stromy banyány. Čekal na nás. Z jeho bambusových bungalovů s doškovou střechou byl volný jen jediný.


Baba je optimistický živel. Kdysi hrál divadlo, a protože už tehdy měl delší vlasy a vousy, přezdívali mu Ali Baba. Do svého prvního ubytování zval turisty sloganem „Talking and joking with Baba“. Dělá to dodnes.


Závěrečný obřad několikadenních slavností začátku nového roku v Tulambenu. Vesnice žije z potápěčů, jen kousek od břehu je potopený vrak americké válečné lodi Liberty. Vůbec nevadilo, že se hned vedle na pláži převlékali potápěči do neoprenů

Tak uvítal i nás. Ale čas měl přesně hodinu, pak na tři dny odjel do úřadu do Denpasaru. Je totiž stejně jako Tjokorda v balijské vládě a má svou politickou stranu. V jeho vesnicích je na plážích čisto a u silnice jsou nádoby na odpad . „Už aspoň recyklujeme plastové láhve, za jedno kilo sice jen tři tisíce rupií (6 korun – pozn. autora), ale to je jen začátek.“ I když se na obřady chodí v bílém, on je vždy v černém. „Mám černou rád. Vždyť co je navrch, to není důležité, jde o to, že uvnitř jsem čistý, bílý.“ U každého svého ubytovacího areálu zasadí nejprve stromy a časem postaví chrám. Situaci vidí optimisticky. „Lidi mají víc peněz na obětiny a chodí častěji do chrámů na obřady.“ V chrámech dnes lidé prosí o všechno, jedním z dokonale upravených chrámů je Melanting na severu ostrova, zasvěcený úspěšnému podnikání.


Žijte život


Naposledy jsme s Tjokordou mluvili před odjezdem z Ubudu. „Neplánuju. Osud mi sám určuje, kam mám jít a co mám dělat. Spím tři čtyři hodiny. Řeším problémy vesnic, kraje, Ubudu, každý za mnou může přijít. S Asri mluvíme jen indonésky, angličtinu jsme si totiž rezervovali na řešení vlastních problémů. Ale na ně nemáme čas,“ směje se zase jednou mladý Tjokorda. Pak zvážní a rozloučí se s námi latinsky: „Modlete se za mě, já se budu modlit za vás.“ Odešel a nejen u stolu mi najednou připadalo nějak moc prázdno.


Obětní koše mají v centru dřevěný kužel s hřeby, na které se napichují ovoce a někdy i celá kuřata.

Zato Baba se s námi o dva týdny později loučil se smíchem: „Doufám, že se uvidíme dřív než v příštím životě.“ I Tjokorda se dotkl různých životů. „Vy turisté jezdíte rádi na Bali, protože jsme vaše minulé životy.“ Zůstat na Bali déle, čas i život se mi asi rozplyne a já se začnu řídit Tjokordovým doporučením: „Nepřemýšlejte pořád o životě, prostě ho žijte.“