Nový doping funguje přes lebku a je elektromagnetický

Nedostatečný výkon mozku se ukazuje jako jedna z největších rezerv při dosahování špičkových sportovních výkonů.


Alespoň částečná náprava je na cestě - a je elektrická.


Občas se zdá, že špičkoví sportovní profesionálové ke své práci mozek ani moc nepotřebují. Ale opak je pravdou. Posílení funkcí vybraných mozkových center může podle některých výzkumů významně zlepšit výkonnost v řadě sportů včetně těch, kde je výkonnost založena na vytrvalosti. Článek ve vědeckém týdeníku Nature přináší zprávu o kalifornské firmě Halo Neuroscience, která spolupracuje s americkými skokany na lyžích nebo s tréninkovým centrem bývalého fenomenálního atleta Michaela Johnsona. Dosavadní zkušenosti dokládají, že elektromagnetická stimulace mozku pomáhá v mnoha ohledech k lepším sportovním výkonům a jeví se jako velmi perspektivní metoda pro zkvalitnění tréninku. Svým způsobem je to forma zatím legálního sportovního dopingu.


Pro doping se dají využít i prostředky, které přinášejí relativně malý pozitivní efekt. O tom, zda sportovec odejde ze soutěže jako vítěz nebo poražený, zda překoná rekord nebo ne, často rozhodují detaily. Názorným příkladem je světový rekord v běhu na pět kilometrů z roku 1985. Maročan Said Aouita tehdy překonal časem 13 minut a 0,40 sekund platný rekord Brita Davida Moorcrofta o jedinou setinu sekundy. Nový rekord byl o 0,00112% lepší než ten starý. Ještě že oba rekordy padly na téže dráze v norském Oslo. Jinak byla ve hře možnost, že se Aouita stal držitelem nového rekordu jen proto, že dráha, na které běžel, byla o nějaký ten milimetr kratší než trať, kterou musel na cestě za časem 13:00,41 urazit Moorcroft.


Stimulace mozku slibuje významné zlepšení výkonnosti a to znamená i vyšší šance na vítězství a rekordy. Sportovci a jejich realizační týmy si tuhle příležitost zcela jistě nenechají proklouznout mezi prsty.


Dopingové inovace


Světová antidopingová agentura (WADA) sleduje celou řadu látek a prostředků, které mohou sportovci zneužívat k dopingu. A pokud WADA dojde k závěru, že látka skutečně zvyšuje výkonnost, může poškodit zdraví sportovců a je na ni k dispozici spolehlivý test, přesouvá látku ze skupiny „sledovaných“ na seznam „zakázaných“. Nejznámějším příkladem takového přesunu z poslední doby je meldonium, s kterým byla přistižena při dopingu ruská tenistka Maria Šarapovová. Meldonium se k 1. lednu 2016 ocitlo a seznamu zakázaných látek a „krásná Máša“ údajně zapomněla, že jej musí přestat včas brát, i když si s jeho pomocí zvyšovala výkonnost posledních deset let.


Meldonium používaly ke zvýšení výkonů tisíce dalších sportovců po celém světě. Nedávno zveřejněná studie v British Journal of Sport Medicine dokazuje, že jen na Evropských hrách konaných vloni v létě v Baku se meldoniem dopovalo přinejmenším v 15 z 21 soutěžních sportů. Lék užíval zhruba každý jedenáctý účastník Evropských her, přičemž nejvyšší oblibě se těšil mezi sportovními lezci (plná polovina testovaných lezců byla pozitivní), zápasníky sambo, kajakáři a kanoisty či gymnasty. Na meldonium mělo pozitivní test celkem třináct medailistů z Evropských her.


Sportovci, jejichž realizační týmy byly v otázce užívání meldonia opatrnější než tým kolem Marie Šarapovové, samozřejmě přestali meldonium včas užívat, aby se jim nestalo, že budou mít po 1. lednu 2016 pozitivní dopingový nález. Zároveň mnohé z těchto týmů řešily otázku, čím meldonium a další nově zakázané látky nahradí. Na „úprku“ dopujících sportovců před postupující „frontou“ zakázaných prostředků přichází stimulace mozku jako na zavolanou, protože u ní problémy s regulemi WADA v dohledné době rozhodně nehrozí.


Den, kdy mi byl do hlavy zaveden...


Američtí skokani na lyžích včetně reprezentantů podstoupili během tréninku stimulaci pohybových center v přední části mozkové kůry pomocí tzv. transkraniální stimulace stejnosměrným proudem (tDCS). Při ní se aktivují vybrané oblasti mozku proudem z elektrod připevněných k hlavě. Ve srovnání se skokany, kterým nebyla mozková centra stimulována, měla podle dosud nepublikovaných údajů stoupnout odrazová síla skokanů o 70 % a koordinace pohybů se jim měla zlepšit o 80 %. Všichni zúčastnění – s výjimkou zástupců firmy Halo Neuroscience – jsou k výsledkům zatím rezervovaní. Američtí skokani své soupeře z Evropy či Japonska stále ještě nezačali porážet. A tak teprve čas ukáže, jak se tenhle „mozkový doping“ ve skocích na lyžích a dalších technických disciplínách náročných na přesnou koordinaci pohybu osvědčí.


Transkraniální stimulace stejnosměrným proudem se rýsuje slibně i pro vytrvalostní sporty. Naznačuje to výsledek výzkumu britského týmu pod vedením Lexe Maugera z University of Kent. Vědci nechali cyklisty „jet“ na trenažéru až do úplného vyčerpání. Některým přitom pomocí tDCS stimulovali vybraná mozková centra řídící pohyb dolních končetin. Sportovci zařazení do kontrolní skupiny měli sice k hlavě připojené elektrody, ale jejich mozek nedostával aktivační stimuly. S podporou tDCS vydrželi cyklisté šlapat o dvě minuty déle a během celého testu hodnotili míru únavy jako významně nižší. Zajímavé je, že se obě skupiny nelišily tepovými frekvencemi ani hladinami laktátu ve svalech. Sportovci tedy byli zatíženi a vyčerpáni stejnou měrou, ale díky stimulaci mozku zátěž snáze snášeli.


Potvrdila se stará pravda atletických trenérů, že když sportovec při tréninku říká: „Už nemůžu!“, tak „může ještě třikrát“. Lidský mozek chrání organismus před nadměrnou zátěží a v odezvě na stoupající únavu podvědomě polevuje v úsilí. Člověk si vždycky nechává ve výkonu určitou rezervu. Profesionální sportovci a jejich trenéři to dobře vědí. A tak se často trénuje pod vlivem léků potlačujících bolest. Velké oblibě se mezi profesionálními cyklisty těší opiát tramadol. Mnoho cyklistů zahání s jeho pomocí bolest v unavených nohách nejen při tréninku, ale i při závodech. WADA zařadila tramadol spolu s meldoniem na seznam sledovaných látek. Na rozdíl od meldonia však tramadol na seznam zakázaných prostředků zatím přeřazen nebyl, takže se s ním dopuje dál. Pokud by ho WADA nakonec přeci jen zakázala, určitě se za něj najde přinejmenším stejně dobrá náhrada. Třeba právě v podobě tDCS. Možná nejsou daleko doby, kdy budou mít cyklisté v přílbě zamontované elektrody a v kapse dresu povezou zdroj pro elektrickou stimulaci. Na rozdíl od baterií a motorků ukrytých v bicyklech jim za to žádný postih nehrozí.


Elektrické Rio


Odborníci poukazují na to, že pokusy se zvyšováním sportovní výkonnosti pomocí tDCS jsou zatím jen předběžné a jejich výsledky nelze přeceňovat. To ale sportovcům a jejich týmům nevadí. Všichni vědí, že někdy stačí k vítězství, aby měl dobře trénovaný sportovec nad soupeři navrch psychicky. Vědomí, že měl pro trénink „tajnou zbraň“ v podobě tDCS, mu k takovému pocitu převahy pomůže.


Objevily se studie, které varují před nečekanými efekty tDCS na lidský mozek. Ani to sportovce nezastaví, protože ti, kteří se rozhodnou dopovat, na své zdraví nehledí. Jde tu v první řadě o vítězství, slávu a peníze. Zdraví bývá na žebříčku hodnot mnohem níže. Bývalý světový rekordman v běhu na 100 metrů Tim Montgomery, který si k vítězstvím a rekordům pomáhal anabolickými steroidy nechvalně proslulé firmy BALCO, prohlásil, že kdyby díky dopingu vyhrál olympiádu a za cílovou čárou na následky dopingu umřel, tak mu ten pocit z vítězství za to stál.


Firma Halo Neuroscience už přístroj pro tDCS určený sportovcům uvedla na trh. Zatím jen v limitované edici, která je beznadějně vyprodána. Někteří odborníci se nové metody zastávají, protože „nevnáší do lidského organismu nic umělého či cizorodého“. Jiní před tDCS varují, protože s jejím přispěním budou trénující sportovci přepínat organismus a budou riskovat nežádoucí efekty na funkce mozku. Vzhledem k tomu, že elektrický mozkový doping není zakázaný (a i kdyby byl, nedá se dokázat), je celkem jisté, že řada sportovců už dneska tDCS využívá a nadcházející olympiáda v Riu si zřejmě zaslouží přízvisko „elektrická“.


Nástup elektronického mozkového dopingu, který může zdraví sportovců poškodit, ale není nijak regulovaný, nepřináší do sportu v principu novou situaci. Pro vytrvalostní sporty je klíčová schopnost organismu v zásobování tkání kyslíkem. Tu lze posílit tréninkem ve vysoké nadmořské výšce nebo využitím tzv. kyslíkových stanů, kdy sportovec např. spí v prostředí s uměle sníženým množstvím kyslíku ve vdechovaném vzduchu. Samozřejmě zabírá i podávání látek, po kterých roste produkce červených krvinek v těle (např. hormonu erytropoetinu čili EPO) nebo transfuze krvinek. Hustá krev s vyšším obsahem červených krvinek sice pomáhá k lepším výkonům, ale zároveň zatěžuje oběhový systém sportovce a nese s sebou zdravotní rizika. Přesto je za doping považováno jen podávání látek, jako je erytropoetin nebo krevní transfuze. Kyslíkové stany, s jejichž pomocí lze dosáhnout stejného efektu, jsou z hlediska antidopingových regulí legální.

Vyhledejte si ten nejlevnější Hotel se slevou až 80% !

Nejčtenější zprávy