Proplácet první tři dny nemoci? Rodí se náhradní řešení, podmínkou je souhlas firem


Praha – První tři dny nemoci zůstanou nadále neplacené. Vláda v pondělí nepodpořila návrh skupiny senátorů vedených Zdeňkem Škromachem (ČSSD) na zrušení takzvané karenční doby - tedy období, kdy zaměstnanec nedostává peníze ani od firmy, ani ze státního systému nemocenského pojištění. Zatímco sociální demokraté ve vládě chtěli, aby kabinet návrh podpořil nebo přijal neutrální stanovisko, hnutí ANO a lidovci byli proti.
Lidé ale mají šanci na alespoň částečnou náhradu – přímo ze zákona by mohli mít nově nárok na několik dnů zdravotního volna, takzvaných sick days. Navrhuje to předseda poslaneckého klubu ČSSD Roman Sklenák. Zástupci zaměstnavatelů jsou k takovému řešení ochotnější než ke standardnímu proplácení prvních tří dnů nemoci, přestože k případné dohodě povede ještě dlouhá cesta.
Koaliční slib jako překážka
Opětovné proplácení prvních tří dnů nemoci bylo jedním z předvolebních slibů ČSSD. Do koaliční smlouvy s ANO a KDU-ČSL se jej ale podařilo dostat jen s podmínkou – "pokud na tom bude dosaženo dohody v tripartitě“. A právě zaměstnavatelské svazy tuto změnu odmítají. Od ledna 2009 totiž čtvrtý až čtrnáctý den pracovní neschopnosti proplácí zaměstnavatel formou náhrady mzdy a teprve poté dostává zaměstnanec klasické dávky z nemocenského pojištění od státu.

Na nutnost dohody s firmami už loni odkázali předsedové dalších dvou koaličních stran Andrej Babiš (ANO) a Pavel Bělobrádek (KDU-ČSL). Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) ale zopakoval, že zrušení karenční doby je pro něj prioritou. "Není spravedlivé, pokud lidé, kteří jsou zaměstnaní, platí si zdravotní pojištění, v prvních třech dnech nedostanou ani korunu," zdůrazňuje Sobotka.
Škromach se nyní firmám pokusil vyjít vstříc tím, že by stát jako kompenzaci snížil povinné odvody na nemocenské pojištění. Sazba, kterou platí zaměstnavatelé, by klesla z dosavadních 2,3 na 2,1 procenta. Firmy by pak odváděly státu zhruba o 2,4 miliardy korun ročně méně než dosud.
Škromach připomíná, že od roku 2010 končí nemocenské pojištění v přebytku – loni dosáhl 3,2 miliardy korun. Úřad vlády ale v podkladech pro jednání kabinetu zdůraznil, že přebytek by kvůli nemocenské klesl natolik, že by pak nestačil pokrýt další chystané vládní záměry jako zavedení otcovské dovolené nebo rozšíření ošetřovného.

Ani snížení pojistného o dvě desetiny procentního bodu přitom není podle šéfa Hospodářské komory Vladimíra Dlouhého dostačující. "S ohledem na finanční a personální dopady na firmy je to absurdní, nevyvážená kompenzace,“ říká. Členské firmy v průzkumu komory nejčastěji uvedly, že odpovídající by bylo snížení o 0,4 až 0,5 bodu. Ještě více by ale uvítaly, kdyby stát začal vyplácet nemocenskou dříve než 15. den pracovní neschopnosti. „V praxi by tak zaměstnavatel začal sice hradit již první den, ale nikoliv až do čtrnáctého dne včetně,“ dodává Dlouhý.
Zdravotní volno je schůdnější
Se snahou o alternativní řešení přišel šéf poslaneckého klubu ČSSD Roman Sklenák: Lidé by mohli přímo v zákoníku práce získat nárok až na pět dnů placeného zdravotního volna formou sick days. Návrh zatím nemá konkrétní podobu ohledně počtu dnů nebo případných kompenzací pro firmy. "Průběžně o tom jednáme se zaměstnavatelskými svazy, koncem května bychom snad mohli být konkrétnější,“ říká Sklenák.
Taková alternativa může být schůdnější, potvrdil i průzkum Hospodářské komory – dvě pětiny firem jsou ochotny nabídnout zaměstnancům tři dny, třetina pak jeden den. Už nyní jde o oblíbený benefit, který například podle Svazu průmyslu nabízí už přes pětina firem.

V čem jsou sick days pro firmy lepší, přestože zaměstnanec by nemusel – na rozdíl od klasické nemocenské – nosit potvrzení od lékaře? Společnosti by si mohly spočítat maximální možné náklady. I kdyby zákoník umožnil až pětidenní volno, firmy by věděly, že zaměstnanec vyčerpá maximálně těchto pět dnů za rok, zatímco při proplácení (každých) prvních tří dnů nemoci by si tyto tři dny mohl během roku vybírat opakovaně.
"Možný kompromis směřuje ke složitější kombinaci několika změn,“ naznačuje Sklenák. Mohlo by jít o zavedení sick-days, vyšších dávek od státu při dlouhodobé pracovní neschopnosti a určité kompenzace pro zaměstnavatele.
"Povinné zavedení sick days není optimálním řešením, pro mnohé firmy by bylo svazující a finančně náročné," mírní naděje mluvčí Svazu průmyslu a dopravy Milan Mostýn. Svaz nyní provádí průzkum, který zmapuje postoje zaměstnavatelů k možným variantám. "Dohodli jsme se s premiérem, že tripartita pak projedná návrhy, které z něho vzejdou,“ říká předseda svazu Jaroslav Hanák.
Podle prezidentky Svazu obchodu a cestovního ruchu Marty Novákové by kompenzace prvních tří dnů nemoci měla zůstat dobrovolná, může být nabízena jako zaměstnanecký benefit například na základě kolektivní smlouvy.
Lidé to začnou zneužívat
"Zrušení takzvané karenční doby by přineslo neefektivní využívání pracovní doby, nižší produktivitu práce, nižší výkony i výnosy a tedy i zisky podnikatelů,“ říká šéf Hospodářské komory Vladimír Dlouhý. "Vysoké náklady práce jsou už teď brzdou konkurenceschopnosti české ekonomiky v mezinárodním srovnání,“ dodává.

První tři dny nemocenské přestala vyplácet vláda ODS, KDU-ČSL a Strany zelených pod vedením Mirka Topolánka od ledna 2008. Vedle rozpočtových úspor argumentovala hlavně zneužíváním krátkodobých pracovních neschopností.
Už v polovině roku ale Ústavní soud vyhověl návrhu tehdy opoziční ČSSD a škrty zrušil. Podle soudců je toto omezení v rozporu s ústavním právem na přiměřené zabezpečení při nezpůsobilosti k práci. "Jedná se o poněkud pohodlný až svévolný postup státu, který kvůli neurčitému počtu zneuživatelů nemocenských dávek plošně postihuje všechny kategorie zaměstnanců,“ uvedl Ústavní soud. "Výsledkem je stav, kdy převážná většina zaměstnanců zůstává po dobu prvých tří dnů pracovní neschopnosti bez jakýchkoliv prostředků, zatímco jejich povinnost platit pojistné zůstala nedotčena. Nedotčena zůstala i jejich povinnost platit takzvané regulační poplatky, vyhledají-li lékařskou pomoc,“ zdůraznili soudci.
Ve druhém pololetí roku 2008 tak byla pracovní neschopnost opět proplácena od začátku, ale pouze do konce roku. Od ledna 2009 pak totiž začala platit další, ještě výraznější změna prosazená Topolánkovou vládou: Prvních čtrnáct dnů nemoci nově platí zaměstnavatelé formou náhrady mzdy, přičemž první tři dny se neproplácejí. Teprve po čtrnácti dnech dostává zaměstnanec klasické dávky z nemocenského pojištění od státu. Jako kompenzaci současně vláda snížila povinné odvody na pojištění. (Ještě větší zátěž pak firmám naložila v letech 2011 až 2013, kdy dočasně prodloužila jimi vyplácenou náhradu mzdy z 14 na 21 dnů).

Podruhé už ale ČSSD u Ústavního soudu neuspěla. Vládě pomohly právě "systémové změny“ a snížení pojistného. Soudci v roce 2012 konstatovali, že třídenní výpadek příjmů je sice jistým zásahem do příjmů, ale přímo neohrožuje důstojný život nemocných. "Taková úprava nemá charakter rdousícího efektu a lidi nevystavuje bezvýchodné situaci," uvedl tehdy soudce zpravodaj Miloslav Výborný. Karenční doba prošla podle Ústavního soudu "testem rozumnosti" a nevymyká se z pravomoci zákonodárců při vymezení sociálních práv. Uplatňuje se také v jiných státech.
Neschopenek výrazně ubylo
Pokud by Škromachův návrh prošel, dostávali by zaměstnanci v prvních třech dnech stejnou částku jako dosud od čtvrtého dne, tedy 60 procent denního vyměřovacího základu, což je zjednodušeně řečeno hrubá mzda zkrácená takzvanými redukčními hranicemi (čím více člověk vydělává, tím více se mu tento základ krátí). Je ale pravděpodobnější, že firmy by na dohodu přistoupily jen tehdy, pokud by se – podobně jako do roku 2007 – v prvních třech dnech vyplácelo jen 25 procent vyměřovacího základu a teprve od čtvrtého dne pak 60 procent.
Proti opětovnému proplácení jsou také TOP 09 a ODS. Předseda TOP 09 a bývalý ministr financí Miroslav Kalousek argumentuje mimo jiné výraznými úsporami ve státním rozpočtu, aniž by to mělo dopad na zdraví populace. Ministerstvo ještě pod Kalouskovým vedením spočítalo úsporu na přinejmenším miliardu a půl korun ročně.

Čísla od České správy sociálního zabezpečení přitom připouštějí ještě výrazně vyšší úspory. Zatímco v roce 2007, kdy se ještě první tři dny nemoci proplácely, činily výdaje z nemocenského pojištění na dočasnou pracovní neschopnost 27,88 miliardy korun, v roce 2008 – po zavedení karenční doby – klesly o tři miliardy. První tři dny nemoci se přitom v roce 2008 neproplácely jen během prvního pololetí – na zbytek roku je pak opět „vrátil“ Ústavní soud. Meziroční porovnání však může být zkreslené i množstvím dalších "sezónních“ faktorů, například chřipkovými epidemiemi.
Právě přenesení "nemocenské“ v prvních 14 až 21 dnech na zaměstnavatele vedlo v následujících letech ještě k výraznějším úsporám v nemocenských dávkách. Ze zmíněných téměř 28 miliard za rok 2007, kdy nemocenskou ještě platil stát včetně prvního dne, klesly v roce 2009 výdaje státu na 18,2 miliardy korun, v letech 2012 a 2013 dokonce na zhruba 12 miliard.
Výrazně klesl také počet dočasných pracovních neschopností. Zatímco v roce 2007 jich bylo ukončeno 2,86 milionu, například v roce 2012 to byla méně než polovina – 1,21 milionu. Téměř o polovinu klesl také počet prostonaných dnů.
"Návrat k proplácení prvních třech dní nemoci by kromě jiného zvyšoval morální hazard zaměstnanců. Tedy nejenom že by přispíval k vyšší nemocnosti a tím k horšímu využívání pracovní doby, ale také by vedl k podceňování zdravotní prevence na straně zaměstnanců,“ tvrdí Dlouhý.
Mají raději nakazit ostatní?
Odboráři ale argumentují tím, že lidé si kvůli vyléčení raději berou dovolenou, což je v rozporu s jejím účelem. "Lidé navíc nejsou správně léčeni nebo chodí nemocní do práce, přecházejí nemoci a ohrožují tím i další zaměstnance," upozorňuje předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula. V důsledku tak může být produktivita firmy oslabena výrazněji, než kdyby se zaměstnanec včas vyléčil.

Odlišný názor na produktivitu mají zástupci zaměstnavatelů. "V prvních třech dnech máme minimální možnost kontrolovat dodržování režimu pracovní neschopnosti. Projde-li proplácení těchto dnů, byť pouze v rozsahu 25 procent průměrného výdělku, bude docházet k většímu zneužívání. Rovněž se, byť v omezené míře, zvýší neefektivní náklady na pracovní sílu,“ říká za Konfederaci zaměstnavatelských a podnikatelských svazů její tajemník Jan Zikeš.
Zneužívání a nižší produktivity se obává také prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Hanák. Jeho názor potvrzuje také průzkum mezi členskými firmami z prosince roku 2014. Ty se vedle zneužívání obávají hlavně zvýšení krátkodobé pracovní neschopnosti, a tedy přetěžování stávajících zaměstnanců či nárůstu přesčasové práce. Znamenalo by to pro ně také další změny počítačových programů či zvýšení nákladů na kontrolu nemocných zaměstnanců.