Chtěl jsem to zabalit, teď je to padesát na padesát, říká Ton. Uvažuje o Kladnu


Praha – Zatímco v extraligovém finále žene očima kupředu milovanou Spartu, přemýšlí, kam povedou jeho hokejové kroky. Podstoupí ještě tvrdou dřinu, nebo ukončí kariéru? "Vidím to tak padesát na padesát," přiznává dvaačtyřicetiletý Petr Ton.
V nejvyšší tuzemské soutěži už patří k legendám. Má dva tituly, dvakrát ovládl produktivitu, třikrát opanoval tabulku kanonýrů. Jenže v Brně ho letos potkala mimořádná smůla. Start sezony zmeškal kvůli zraněné ruce, která později nevydržela pokus o rychlý návrat. "Přiznám se, že v tu chvíli jsem chtěl ukončit kariéru, zabalit to," říká Ton v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Chmurné myšlenky nakonec rozehnal a znovu naskočil na led, ale s mužstvem se utápěl v krizi. Ještě než začalo předkolo, vedení s veteránem po dohodě ukončilo spolupráci. "Už před Vánoci jsem jim oznámil, že v Brně stejně nebudu pokračovat," prozrazuje muž, jenž ještě loni patřil k nejlepším střelcům ligy.
O většinu stávající sezony jste kvůli zranění přišel. Bylo to psychicky hodně náročné?
Zranění k hokeji patří, ale vrátil bych se k tomu druhému, kdy jsem věřil doktorům, že se nic nemůže stát a rozhodnutí je na mně. Chtěl jsem pomoct Petru Tenkrátovi, ale hned první zápas mi to při druhém střídání prdlo. Přiznám se, že v tu chvíli jsem chtěl ukončit kariéru, zabalit to. Nechtělo se mi jít na další operaci, ale bylo mi řečeno, že jestli chci jezdit na kole, cvičit a dál fungovat na rekreační úrovni, operace mě stejně nemine. Po tom prvotním zklamání navíc člověk znovu najde touhu se vrátit.
Tým, který byl v krizi, jste však ani po návratu nedokázal pozvednout. Co všechno stojí za nepovedeným rokem Komety?
V kolektivním sportu se těch důvodů dá najít plno. Přišel nový trenér, změnil se systém, Kometa navíc dva roky po sobě jako jediná získala medaili, takže na ni byl tlak. Nechci se chválit, ale předešlá léta mi ukázala, že já jsem měl patřit k lídrům, ale lajna, která měla být možná nejproduktivnější, se rozpadla. Já jsem nehrál, po pár zápasech odešel Tonda Honejsek. Vstup do sezony nebyl úplně tak špatný, ale průměrný. Pak přijde přelom Vánoc, kdy je tlak ještě větší. Myslím si, že my jako kolektiv jsme to v tuhle chvíli nezvládli.
V Kometě nebyla nálada a atmosféra
Mrzelo vás, že jste kvůli předčasnému ukončení spolupráce nemohl mužstvu pomoct v předkole play off?
Takhle jsme se dohodli. Myslím si, že to bylo férové z obou stran. Vedení říkalo, že bude dávat prostor mladším hráčům, a já už jsem jim před Vánoci oznámil, že v Brně stejně nebudu pokračovat. Každý to z různých důvodů cítil trochu jinak, takže jsme se rozhodli, že smlouvu ukončíme. Víc už bych to nerozebíral.
Jste zpětně rád, že jste se před dvěma roky upsal právě Kometě?
Samozřejmě, toho nelituju. Poté, co jsem skončil ve Spartě, jsem si to sice víc představoval v zahraničí nebo blíž domovu, ale rozhodly ambice, cíle týmu. Prožil jsem tam jednu výbornou sezonu, letos za těch 18 zápasů nemůžu být šťastný. Všichni ode mě čekali, že to po návratu strhnu, ale nastupoval jsem po nějakém 31. kole, kdy už se sezona rozvíjí. Já, ale i světoví hráči v tu chvíli potřebují pomoc týmu, ale sám jsem cítil, že nálada a atmosféra tam není. Největší herní krize celého týmu navíc shodou okolností přišla zrovna v období, kdy jsem to měl strhnout.
Závěr mě tedy mrzí, ale myslím si, že s vedením a Liborem (Zábranským, majitelem Komety, pozn. red.) jsme se rozešli výborně a kdykoliv se můžeme potkat. Třeba v budoucnu ohledně manažerské nebo trenérské činnosti, uvidíme. Byl jsem dva roky v klubu, který má fantastickou fanouškovskou základnu. Lidé jsou samozřejmě hodně nároční, letos nám to v uvozovkách dávali hodně sežrat, ale to je ambicemi, tak by to mělo být. Budu na to vzpomínat v dobrém.
Další rok? Možná na Kladně
A jak to vypadá do budoucna? Zvažujete nyní konec kariéry?
Na konec kariéry myslím posledních pět let, každý rok může být můj poslední. Po téhle sezoně se necítím tak opotřebovaný po fyzické stránce, ale nevylučuju vůbec nic. Momentálně si užívám volno a nechám tomu pár měsíců, jestli chuť přijde. Podle mě asi určitě přijde, ale záleží i na zdraví, protože věk nezastavím. Uvidíme, vidím to tak padesát na padesát.
Jak jste na tom zdravotně? Problémy s rukou vám poslední sezonu dost zkomplikovaly.
Zranění mě asi limitovalo v nerozehranosti, ale ruka každým zápasem byla silnější a lepší. Teď se cítím dobře díky tomu, že ta ruka šla do zátěže. Původní program byl, že už si letos nezahraju. Když se mi to utrhlo podruhé a musel jsem na plastiku, operace byla složitější.
Kdybych byl mladší a nemusela to být moje poslední sezona, asi bych zvážil, že už bych si nezahrál a rovnou se připravoval na další rok. Takhle jsem nějaké riziko absolvoval, i když jsem byl opatrnější. Mohlo se sice stát cokoliv, ale pravděpodobnost třetího zranění byla o hodně menší. Jinak mám natrénováno jako nikdy. Když jsem byl zraněný, co mi zbývalo? Být pořád v posilovně a na rotopedech. Z tohoto důvodu by bylo možná škoda končit, ale uvidíme, jak to bude s chutí.
Pokud ji najdete, máte představu, kde byste chtěl pokračovat?
Zatím to vidím tak, že největší chuť pokračovat bych měl na Kladně (rozhovor vznikal 14. dubna) .