Otestovali jsme sériové vodíkové auto na silnici. Toyota Mirai je budoucnost


Neodolali jsme a ochutnali odpadní vodu. Byla teplá a měla trošku plastovou příchuť. Zvláštní na ní byl především její původ. Vznikla totiž v Toyotě Mirai, vodíkovém automobilu, který se již běžně prodává v řadě zemí.
Slovo Mirai znamená v japonštině budoucnost. O tom, zda je to ta správná budoucnost, se odborníci přou. Vodíku je totiž všude kolem nás plno. Jen ho jaksi nelze jednoduše získat. Nejdříve se tak tento plyn musí poměrně nákladně vyrobit například ze zemního plynu nebo elektrolýzou vody, pak se stlačí a tankuje do nádrží modelu Mirai. Následně prochází palivovými články a při reakci se vzdušným kyslíkem vzniká elektřina. Ta následně pohání elektromotor. Zmíněná voda je odpadní produkt chemické reakce.

Řada ovládacích prvků vbyla převzata z Priusu, což je nejprodávanější hybridní vůz světa.
Jestliže Prius měl a má futuristický design, v případě Mirai to platí dvojnásob.  Příď působí až hrozivě, záď pro změnu poněkud rozháraně.
Jízda s Mirai se prakticky neliší od té s jakýmkoli jiným vozem. Ať už má v nádrži benzin, naftu, nebo třeba zemní plyn. My jsme měli možnost vůz krátce otestovat na trase dlouhé necelé dvě desítky kilometrů. Stalo se tak v rovinaté krajině poblíž Varšavy. Stejně jako u nás není v Polsku žádná oficiální vodíková čerpací stanice, u které by bylo možno tento vůz do plné kapacity nádrží dotankovat, v Polsku se však v daný čas konala konference o vodíkové budoucnosti, a proto dojel z Německa speciální kamion s mobilní čerpací stanicí.

Tankování jsme sice naživo sledovat nemohli, ale věříme lidem od Toyoty, že načerpání pěti kilogramů vodíku do dvou nádrží v útrobách vozu netrvá déle než pět minut. Je to tedy nesrovnatelně kratší čas, než který je třeba pro dobití elektromobilu. Proces to není nikterak složitý. Stačí otevřít klasické krycí víčko tankovacího hrdla, sejmout z ventilu plastový kryt, nasadit v patřičném úhlu tankovací pistoli a zajistit. Následně již čerpadlo žene do útrob vozu vodík, který je stlačen na 700 barů (zhruba 350x více, než je tlak v pneumatice běžného osobního auta).
Vývoji nádrží a bezpečnosti vůbec věnovala světová automobilka číslo 1 mimořádnou pozornost. Nádrže jsou vyrobeny ze skeletu z uhlíkových vláken. Uvnitř je ještě těsnící vrstva ze speciálního plastu a nahoře sklolaminát. Nádrže jsou to opravdu superpevné, Toyota je dokonce nechala ostřelovat střelami z rychlopalných zbraní a vydržely.

Auto je testováno i z hlediska požární bezpečnosti. Výbuch prý rozhodně nehrozí. Každý nepatrný únik vodíku by ihned zaznamenala speciální čidla a celý automobil by deaktivovala.
Mirai na zásobu v nádrži zvládne dojet v závislosti na stylu jízdy až 700 kilometrů, tedy o dost více než ty nejlepší elektromobily.
Oficiání spotřeba v kombinovaném režimu je 0,76 kilogramu vodíku na sto kilometrů. Nám palubní počítač ukázal 1,4 kilogramu. Faktem ale je, že jsme několikrát zkoušeli poměrně působivou akceleraci dostavující se ihned po sešlápnutí plynového pedálu. Bavilo nás pak také pozorovat tenkou tmavší čárku, která za námi zůstávala na vozovce. Šlo o zmíněnou vodu, které se každých sto kilometrů vyprodukuje v průměru sedm litrů. V zimě by sice ve voze mohla zamrzat, ale Toyota myslela i na to. Na palubní desce je speciální tlačítko, kterým se voda v zimě může po zastavení ze systému odčerpat. Toyota tak garantuje bezproblémové používání auta i při teplotách -30 stupňů Celsia.  

Jízda s Mirai se prakticky neliší od té s jakýmkoli jiným vozem. Ať už má v nádrži benzin, naftu, nebo třeba zemní plyn. Výkon je 113 kW (154 koní) a maximální točivý moment, který je dostupný ihned, dosahuje 335 Nm. Zrychlení na stokilometrovou rychlost nastane po startu z klidu během 9,6 sekundy, maximální rychlost je dostatečných 178 kilometrů v hodině.
Na sedmnáctipalcových kolech jezdilo auto velmi komfortně. Rozbitou příjezdovou cestu k hotelu, od něhož jsme vyráželi na testovací okruh, podvozek absorboval bez rušivých rázů a nepříjemných pazvuků, v zatáčkách nám připadala Mirai stabilní a dobře ovladatelná.   

Při běžné jízdě je Mirai zcela tichá. Pokud ale má řidič potřebu silněji akcelerovat, ozve se dunivý zvuk, který vydává vzduch hnaný v té chvíli do palivových článků skrze kompresor.
Stejně jako v novém Priusu, se kterým jsme se měli možnost svézt nedávno, nás překvapila kvalita materiálů a zpracování v interiéru. Toyota sama přiznává, že se v tomto směru učila od specialistů ve své luxusní divizi Lexus. Ostatně zákazníci, kteří například v Německu musí při koupi (bez DPH) vynaložit 66 000 eur, by asi horši jakost nebyli ochotni akceptovat.

Ve výbavě je vše potřebné. Například vyhřívání je možno zapnout na všech sedačkách, kvůli snazšímu nastupování se směrem dozadu odsouvá sedačka řidiče a naopak směrem k palubní desce zasouvá volant. Ten je nastavitelný elektricky, stejně jako přední sedačky. Nechybí osm airbagů, dvouzónová klimatizace ovládaná pouhým tahem prstu na středovém panelu, navigace a škála bezpečnostních asistenčních systémů.
Mirai je pouze čtyřmístný. Mezi oběma krajními sedadly vzadu se nachází středová opěrka s poměrně velkým úložným boxem. Vejdou se sem dva dospělí cestující, s místem pro nohy, jak jsme si na vlastní kůži ověřili, nebudou mít žádný problém. Trošku horší je to kvůli svažující se střeše s prostorem ve vertikálním směru. Redaktor s tělesnou výškou 186 centimetrů se po opření se do opěradla lehce hlavou dotýkal stropu.
Zavazadlový prostor je kvůli nutnosti umístnění dvou vodíkových nádrží a ještě baterie sloužící vlastně jen jako výkonová rezerva při rozjezdech na 489 centimetrů dlouhý automobil poměrně malý. Toyota udává objem 361 litrů a docela jí tento údaj věříme. Má však dosti členitý tvar, takže skládání zavazadel dá docela práci.

Vyhledejte si ten nejlevnější Hotel se slevou až 80% !

Nejčtenější zprávy