Krokodýli na silnici a supi devastující auta. Největším nepřítelem řidiče na Floridě jsou zvířata


Movití Češi si nejjižnější americký stát, slunnou Floridu, oblíbili už dávno. Letos po ní začali pokukovat i ti, kteří se dříve jezdili ohřívat do levnějších zemí typu Egypta, ale už se tam necítí tak bezpečně. Procestovali jsme Floridu autem v první polovině března a zjišťovali jak cenové relace tak místní zvláštnosti.

Výhodou příletu do Miami je, že jde o lokalitu s nejnižšími cenami za pronájem auta v USA. Zabukovali jsme si předem přes rentalcars.com u půjčovny Dollar na devět dní vůz střední třídy za 5150 korun.
Z nabídky přímo na letišti jsme vybrali prostorný sedan s velkým kufrem Volkswagen Jetta, jehož americká verze není o moc menší než evropský VW Passat. Benzinový turbomotor 1.4 TSI navíc umožnil reálnou spotřebu necelých šesti litrů na 100 km, což při ceně benzinu od 1,7 USD za galon (asi 10,50 Kč za litr) znamenalo v porovnání s Českem méně než poloviční náklady na palivo.
Při vyzvedávání auta nás ale pracovník v půjčovně ukecal na příplatkové pojištění spoluúčasti a automatické placení dálnic, takže jsme zaplatili dalších 4385 korun a půjčovné na den se tak vyhouplo nad tisícovku.

Navíc jsme muže v půjčovně s placenými dálnicemi špatně pochopili. Na Floridě existuje řada úseků, kde se vybírá mýto, a také řada automatizovaných systémů na jejich placení. Měli jsme pocit, že máme aktivovaný pouze jeden systém, který jsme viděli na cedulích v okolí Miami, a tak jsme u odlišně značených mýtnic platili v hotovosti. Samozřejmě zbytečně. Ve finále jsme se nechali zkasírovat hned dvakrát...
Jízda autem na Floridě je většinou klidná a nestresující stejně jako život tam, ale pestrá. V hustě osídlených oblastech zažijete zácpy i na sedmiproudých dálnicích, zato když pojedete přes mokřady Everglades, nepotkáte živáčka několik mil.

Největším nepřítelem motoristy v těchto oblastech je bohatá místní fauna. Krokodýli alias aligátoři se válejí po příkopech a dost často se stane, že vylezou i přímo na vozovku. Často jde o pořádné macky, střet s nimi bychom rozhodně nedoporučovali.
V národním parku Everglades jsme ale potkali ještě větší nebezpečí než zubaté obojživelníky. Když jsme ráno přijeli na parkoviště u jedné z turistických cest, spatřili jsme modrý nissan obsypaný černými supy. Mrchožrouti velkými zobany vyklovávali z auty všechny pryžové části. Zvlášť jim chutnalo těsnění oken, stírátka, ale nepohrdli ani pneumatikami.

Nechráněné auto během pár minut vypadá, jako by jezdilo pár let nekde v džungli. Zákeřní opeřenci totiž kromě pojídání gumových součástek vyrývají do laku a do skel ostrými drápy viditelné rýhy.
Částečně pomůže obalení auta ochrannými fóliemi, které na místě půjčuje správa parku. Supi jsou ale šikovní a učenliví, fólie často rozcupují na kousky a k chutnému gumovému "žužu" se stejně probojují.

Předpisy v Americe jsou podobné jako v Česku s několika drobnými rozdíly. Musíte si zvyknout na to, že semafory jsou až za křižovatkami, nikoli před nimi. To našince svádí k tomu do křížení najet. Křižovatky bez světel bývají označeny stopkou na všech stranách s tím, že kdo první přijede, ten také první odjíždí. Odbočovat vpravo můžete i na červenou.
Rychlostní limity se v USA udávají v mílích, kilometry za hodinu z nich uděláte po vynásobení koeficientem 1,6. Nejvyšší povolená rychlost se pohybuje v podobných intencích jako v Česku. Na vybraných dálnicích můžete upalovat 80 mil za hodinu, tedy asi 126 km/h, většinou jsou ale povolené rychlosti nižší.

Vyhledejte si ten nejlevnější Hotel se slevou až 80% !

Nejčtenější zprávy