Bukač: Američané skvěle bruslí, favority jsme ale my. Facka od Dánů může pomoct


Praha – Základní skupinu světového šampionátu naposledy vyhrála česká reprezentace v roce 2011 v Bratislavě, to se ale ještě hrálo systémem čtyř týmů a následné osmifinálové skupiny. Teď, po pěti letech, se to v Moskvě povedlo znovu. A hodně suverénně. Češi získali 18 bodů z 21 možných.
Dokola omílaným, ale pravdivým klišé je to, že úspěch dělá až postup přes čtvrtfinále. Vůjtkova družina si vybudovala výbornou výchozí pozici, o účast v bojích o medaile si to rozdá s výsledkově nejslabším postupujícím týmem z petrohradské skupiny "B", Spojenými státy.
Roli jasného favorita přiřkl Čechům i bývalý veleúspěšný hokejista a reprezentační trenér Luděk Bukač. "Hlavní bude, zvládnout ten zápas psychicky. Naše šance ale vidím velmi pozitivně," řekl v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
A.cz: Jak byste hodnotil výkon českých hráčů ve včerejším utkání se Švýcary?
Zápas to nebyl lehký. V první třetině jsme je výrazně přehrávali. Pak se to ale vyrovnalo ve všech herních činnostech. Když jsme ale potřebovali, přeřadili jsme na vyšší rychlostní stupeň a zabojovali o postup z prvního místa.
V koncovce jsme se ale nakonec lehce strachovali...
Já jsem se nebál. Švýcaři hráli to, co jsme jim my dovolili. Na konci byly chvíle, kdy se nám nedařilo a soupeř měl šance a více ze hry. Celkově jsme však byli lepší a zasloužili jsme si vyhrát.
Co říkáte na zlaté ručičky Lukáše Kašpara?
Je to neuvěřitelné. Připomíná mi to výkon T.J. Oshieho z poslední olympiády, který taky sázel góly z nájezdů jak na běžícím páse. U Kašpara je ale o to víc neskutečné, že dělá pořád jednu a tu samou věc. Každý brankář ví, že to udělá, ale stejně nestihne ty betony secvaknout. Je chladnokrevný a má rychlé ruce.
Výkonnostní nůžky tu pořád jsou
Čtvrtfinálovým soupeřem Čechů budou Spojené státy. Jak odhadujete šance na postup?
Američany jsem viděl hrát asi dvakrát. Je to mužstvo mladíčků, což ale neznamená, že nejsou nebezpeční, ba naopak. Každé mužstvo USA bylo v posledních letech výborné na bruslích. Bude to zápas hlavně mentální, láme se úspěch a neúspěch. Naše šance vidím ale velmi pozitivně. V televizi slyšíme, jak se ty pomyslné výkonnostní nůžky mezi týmy zavírají, ale není to pravda. Favorité jsou pořád zřejmí.
V brance se prozatím pravidelně střídají Furch s Francouzem. Kdo by měl dostat šanci proti USA?
To popravdě nevím, ale věřím, že Vláďa Vůjtek vybere správně. Doteď byla všechna jeho rozhodnutí výborná a já zase tolik do toho mužstva nevidím. Oba naši gólmani jsou profesionálové a je na nich vidět, jak tím šampionátem žijí a navzájem si přejí.
Jak může do dalšího průběhu turnaje týmu pomoct facka, kterou dostal v neděli od Dánů?
Pomoct určitě může, ta prohra přišla v relativně dobrý čas. Dánové jsou navíc trochu jiným týmem než ostatní. Nehrají tolik silově, nesrážejí se. Zato hrají s lehkostí a hokejově jsou opravdu velmi dobří. Stačí se podívat na to, co předvedli v nájezdech... Tak ohromně rychlé ruce u všech třech hráčů jsem dlouho neviděl. Kritika Furcha nebyla namístě, dalo se to chytat jen velmi těžko.
Faksa přijal úlohu a rve se
Hlavní českou zbraní je skvělé bruslení a pohyb, což v minulosti nebylo úplně českou doménou. Čím to?
To je pravda. Vidět to bylo asi nejvíc v úvodním zápase proti Rusům. V dalších utkáních už to bylo více méně vyrovnané. Teď přijdou brusliví Američané a pak možná i Kanada, tyto týmy nás teprve pořádně prověří. Věřím ale, že za nimi zaostávat nebudeme.
Jak se na herním projevu mužstva podle vás podepsal kouč Vůjtek?
Velmi a moc mě to potěšilo. Vnesl na střídačku ohromný klid, který přenesl i na hráče. Řešily se velké mediální otázky, on ale na všechny s úsměvem odpověděl, nenervoval se.
Dodatečně z NHL povolal Radka Faksu a doma naopak nechal zkušeného Aleše Hemského. Co říkáte na tento tah?
Tohle bylo jedno z těžkých rozhodnutí, které musel udělat. Musel si ho navíc navenek obhájit, jelikož Faksa je hráč mimo naše prostředí, který tady nemá tak zvučné jméno. V seniorském hokeji ho v Česku vlastně neznáme. Vůjtek ale věděl, že zapadne, a to jak sociálně, tak i herně. Přijal úlohu, jakou mu dal. Hraje ve čtvrté pětce, rve se a myslím, že je to pro něj čest, jako by hrál v první.
Konec Slováků? Nepřekvapuje mě to
V týmu krom Tomáše Plekance nenajdeme mnoho světově zvučných jmen. Dá se najít nějaká podobnost s výběry z let 2010 či Vídně 1996?
Já bych asi úplné podobnosti nehledal. Podle mého se to letos vymyká zvláštní atmosférou. Zvláštní ale v nejlepším slova smyslu. Plekanec je navíc výborný kapitán, který pracuje podobně klidně jako Vůjtek. Je v klidu a maká tak nějak neviditelně, je ale nepostradatelný.
Komu dáváte největší šance na titul?
Mě zatím nejvíce zaujala Kanada, mladé a neuvěřitelně ukázněné mužstvo. U nás se dříve říkalo, že nahrávka je víc než střela, a to u nich teď vidíme v praxi. Je to jiná Kanada, než byla před lety. Ti kluci jsou v pohodě, nevztekají se a hrají hlavou. Třeba takový ruský hokej je zbytečně přepracovaný. Když s nimi soupeř stačí bruslit, sami pak nestíhají. Kanada je jinde.
Šampionát naopak brzy skončil pro Slováky...
To je dáno celkovou situací v tamním hokeji. Když je trénoval Vůjtek, zklidnil tam vztahy a mužstvo podávalo stabilně slušné výkony. To tam teď chybí. Je to navíc malá země, která trpí nedostatkem kvalitních hráčů. Popravdě mě jejich konec už ve skupině vůbec nepřekvapil.