Vůjtek dostal šanci příliš pozdě. Češi navzdory krizi zase hráli dobrý hokej


Komentář – Začala znenadání a brzy skončila. Éra trenéra Vladimíra Vůjtka u hokejové reprezentace trvala jen rok. Navzdory českému vyřazení na mistrovství světa v Rusku se chce dodat: "Bohužel!"
Nic překvapivého na tom však není. Těžko si lze představit, že uznávaný muž by vedl národní mužstvo i na příštím šampionátu, kde by oslavil 70. narozeniny. Protože je soudný, sám skončil. Odmítl i funkci konzultanta pro zářijový Světový pohár.
Překvapivé každopádně je, že Vůjtek nedostal vysněnou šanci dřív, mnohem dřív. Byl horkým kandidátem v roce 2005 (po zlaté Vídni skončil Vladimír Růžička), tehdy už měl za sebou dva tituly s ruskou Jaroslavlí. Jenže hokejový svaz jmenoval Aloise Hadamczika. Poté ukázal na Růžičku. Pak zase na Hadamczika. A nakonec ještě jednou na Růžičku.
Éra dvou mužů trvala celou dekádu. Vůjtek mezitím přijal nabídku Slováků, které dovedl k šokujícímu stříbru. Dříve se o něm dokonce spekulovalo jako o možném kouči sborné. Tak byl v Rusku oblíbený. Zato v rodné zemi ho klíčoví funkcionáři dlouho přehlíželi. Šanci by vlastně nedostal nikdy, pokud by kvůli korupčnímu skandálu neodstoupil Růžička.
Překvapivě dobří Češi
Ale stalo se, a tak Vůjtek mohl po letech osvěžit českou střídačku. Na ruském šampionátu nepřekvapivě ukázal, že ačkoliv je Česko malé, má víc než dva schopné trenéry.
Ano, hokejisté vypadli už ve čtvrtfinále, ale za výkony se nestyděli. Neměli důvod, protože ani jednou nepadli v základní hrací době. K tomu vyhráli skupinu a porazili Rusko, Švédsko i Švýcarsko za tři body.
Na něco takového nejsou čeští fanoušci zvyklí, jednoduše to nečekali. Zvlášť od nejmladší reprezentace za posledních 13 let s jedinou skutečnou hvězdou z NHL – Tomášem Plekancem. Lídr Montréalu měl vedle sebe třeba nadějného Davida Pastrňáka a zkušeného Romana Červenku, ale zbytek kádru často tvořili hráči, kteří objíždějí Euro Hockey Tour s mlhavou šancí na velkou akci.
Tentokrát se dočkali a většinou předváděli atraktivní hokej plný napadání a bruslení, za což si vysloužili chválu ze všech stran. Za hrdinu byl samozřejmě i Vůjtek. Právem.
Objevily se však i kaňky, které prosákly do neúspěšného čtvrtfinále proti Spojeným státům. Trenérský štáb, za nějž Vůjtek nesl zodpovědnost a s nímž hodně spolupracoval, nedokázal hokejisty "naučit" přesilovky. Kdyby se to podařilo, tým by možná vyhlížel semifinále.
A nechyběl Hemský?
Češi v klíčovém duelu bojovali také s nervozitou, především na startu a v závěru. Třeba Lukáš Kašpar se špatně rozjel k nájezdu, Michal Kempný zase pádem za brankou daroval soupeři šanci. Ne, mladá parta opravdu neodehrála nejlepší zápas na turnaji. Rozhodně však nevyhořela, neboť si vytvořila dost šancí na rozhodnutí.
Bohužel se zmohla na jediný gól. Z trestného střílení. Šest přesilovek přišlo vniveč. Na turnaji jich Češi promarnili 24 z celkových 28, což dělá podprůměrnou úspěšnost kolem 14 procent. Daleko lepší byli i Dánové nebo Němci. Proto si lze klást otázku: "Nepomohl by Aleš Hemský, šikula s vysokou hokejovou inteligencí?"
Vůjtek místo něj ukázal na univerzála Radka Faksu, který rovněž vypadl s Dallasem, což se v tu chvíli dalo chápat. Na dalšího forvarda nezbylo místo. Bylo však nutné už na startu mistrovství zapisovat 13. útočníka? Nevyhrával by tým i bez něj?
Teď už na tom nesejde. Je konec. Nutno dodat, že po výkonech ve skupině dost krutý. Stejně jako před 12 roky v Praze, kdy rozjetou družinu rovněž skolila čtvrtfinálová porážka s USA na nájezdy. Hráči však můžou mít hlavy nahoře, českému hokeji dělali čest. Jako by ho nezmítala žádná krize.
Vykřičníky pro svaz
Jenže to bohužel není pravda. Letošní vyřazení ve čtvrtfinále na vině není, ale čtyřletá šňůra bez medaile, nejdelší v historii, už leccos našeptává.
Je tak trochu symbolické, že Plekance a spol. včera srazil Auston Matthews. 18letý kluk, jenž dřív kosil tuzemské výběry mládeže, má ozářit hokejovou scénu příštích let. Podobné osobnosti chrlí nejen Američané každým rokem, zatímco Češi smutně hledí na několik málo nadějí – Pastrňáka, Jakuba Vránu či Pavla Zachu.
Mládež bohužel ztrácí, junioři už pomalu nedokážou spočítat, jak dlouho nehráli semifinále mistrovství světa. V draftu tak jdou z Evropy na dračku hlavně Švédové, letos budou mít žně i Finové.
Chcete další ukazatele strmého sešupu z hokejového nebe? Čechů v zámořské NHL stále ubývá, reprezentace nepřešla čtvrtfinále na dvou posledních olympiádách, kde navíc neporazila žádného silného soupeře, dokonce ani Švýcarsko. To všechno jsou pro hokejový svaz vykřičníky, ale určitě ne novinky.
Zbývá čekat na lepší časy, práce na nich se ale projeví klidně až za deset let. Do té doby musí Češi ždímat maximum z toho, co mají. Tak jako to letos předvedl Vladimír Vůjtek. Jak by si vedl dlouhodobě, už bohužel nezjistíme.
Štafetu po něm přebírá jeden z jeho asistentů – Josef Jandač. Na Světovém poháru bude mít k dispozici kvalitnější materiál, ale těžší soupeře. Jestli dokáže navázat na práci svého předchůdce, může česká reprezentace znovu překvapit.