Nový Top Gear není horší než ten starý. Jen si na něj budeme muset zvyknout


Příliš ukřičený moderátor Chris Evans, znuděný herec Matt LeBlanc a málo nových nápadů. Takové jsou nejčastější kritické ohlasy fanoušků, kteří v neděli zhlédli první díl nové série pořadu Top Gear. Jenže nebyla jejich očekávání až příliš přehnaná? Nikdo přece nesliboval revoluci pořadu, který i předtím fungoval v podobném formátu. A BBC proto neměla důvod výrazněji překopávat jeden z nejvýdělečnějších podniků historie. Předně, Top Gear už mnoha proměnami za svou existenci prošel. Ještě na začátku devadesátých let byl stejně suchým pořadem pro testy spotřebních aut jako dobové Auto Moto Revue v československé televizi. Show z něj až postupem času vytvořila trojice Clarkson, Hammond, May. Při pohledu zpět je patrné, jak se odborné testy aut postupně vytrácely, až zcela převážily pouze zábavné honičky, souboje a výlety do exotických zemí. Clarkson byl ale tím, kdo byl ještě přes veškeré své rozporuplné výroky a soudy schopen tak trochu vést směr pořadu. Jako jediný je totiž původní profesí motoristický novinář.

Po zhlédnutí prvního dílu nového Top Gearu je ale jasné, že o to už v BBC nestojí. Chris Evans je profesí moderátor, Matt LeBlanc herec. Ostatní členové týmu by snad ještě vnesli trochu naděje na odbornost, protože jezdkyně Sabine Schmitz má s auty jistě bohaté zkušenosti a Chris Harris patří ve Velké Británii mezi nejznámější motoristické novináře. Jenže v prvním díle se Sabine objevila za volantem jen na pár chvil a Harrise nebylo vidět vůbec. To je škoda. Jako by se první nový Top Gear snažil až křečovitě zaujmout publikum co největším množstvím soubojů. Nejdřív to byly supersporty na letišti, pak jízda s britskými tříkolkami, závod mezi LeBlancem a nenechavými paparazzi a nakonec souboj off-roadů. Až divák neví, která z bitev je epičtější a hodná zapamatování. Na druhou stranu je nutné vyzdvihnout fakt, že zatímco starý Top Gear se k americkým autům i publiku stavěl spíše pohrdavě, Evans s LeBlancem využili své státní příslušnosti k tomu, aby ji vhodně zakomponovali do soubojů. A tak spolu soupeří sice britské tříkolky, ale jedna oblepena pruhy a hvězdami a druhá Union Jackem. Finále je pak souboj mezi britským Land Roverem a americkým Jeepem, který vyvrcholí tím, že si soupeřící strany vzájemně pomohou do cíle.

Kritičtí fanoušci mají zčásti pravdu, Evansův hlas je opravdu v porovnání s Clarksonovým ukřičený až vlezlý. Nejvíc sympatií si proto vyslouží LeBlanc, který působí jako ve svém živlu a rozhodně si nezaslouží být označeným za znuděného. Při testu pouštního stroje Ariel Nomad je patrné jeho zapálení do hry, když se řítí v otevřeném voze prachem, který ho za pár okamžiků viditelně pokrývá od hlavy až k patě. Přidejme pár hlášek a odkazů na seriál Přátelé a je jasné, že spíš on by tu měl být hlavní hvězdou. Bude zajímavé sledovat, kam se pořad během celé série posune. Po prvním dílu je těžké zhodnotit celek, nebo ho rovnou zatratit. Je ale jasné, že kdo čeká od tohoto formátu ještě nějaké recenze či praktická doporučení na nákup nového vozu, musí se poohlédnout jinde. To už ale měl udělat mnohem dřív, ještě za dob Clarksona, Hammonda a Maye.