Maličká auta po válce rozhýbala Japonsko. Dnes jsou fenoménem, na který jsou jejich majitelé hrdí


Druhá světová válka zdecimovala Japonsko a podobně jako v Evropě si tehdy drtivá většina obyvatel nemohla dovolit osobní automobil. Zatímco evropané přišli s vozy, jako byly Fiat 500, Mini nebo Volkswagen Brouk, Japonci se rozhodli po svém stvořit ještě menší auta, která by byla jen o něco dražší než motocykly. Vznikla kategorie kei cars, což je zkrácené označení pro lehký automobil. Platilo pro ni velmi striktní omezení. V roce 1949 se vůz musel vejít do délky 2,8 metru a šířky jednoho metru, přičemž objem čtyřtaktního motoru nesměl přesáhnout 150 ccm (dvoutak dokonce jen 100 ccm). Maximální nosnost byla 350 kg.

S vývojem automobilového průmyslu se samozřejmě postupně uvolňovala omezení. Kategorie kei cars má ale i dnes přísné své limity, které platí od roku 1998. Aby do ni auto zapadlo, nesmí přesáhnout délkou 3,4 metru, šířkou 1,48 metru a výškou dva metry. Motor musí mít maximální objem 660 ccm, výkon 64 koní a svézt čtyři lidi. Proto vznikají i velmi podivné kreace. Například rodinné auto Honda N-Box vypadá opravdu tak, jak se jmenuje. Je to krabice. Japonci se ale dodnes svých kei cars drží, protože z nich mají řadu výhod. V Japonsku například před koupí vozu musí každý budoucí majitel deklarovat, že má své vlastní parkovací místo. Pokud si kupuje autíčko kei cars, tato povinnost odpadá. Samozřejmě mají i daňové výhody a také levnější pojištění. Pokud se budete procházet třeba po Tokiu, poznáte kei cars podle jejich žluté značky, v případě dodávky naopak černé se žlutými písmeny. Je to tak, do miniaturních rozměrů se vejde celá řada tvarů a druhů aut. Kei cars tak mohou být pracovní dodávky, malé náklaďáčky, rodinné vozy, hatchbacky a velmi oblíbené jsou roadstery. Vše záleží jen na umu designéra, jaké tvary se mu podaří vměstnat do striktních limitů. Japonci si často zakládají na roztomilosti, takže hrát si mohou dost. Příkladem je třeba i lehce futuristický Autozam AZ-1 s výklopnými dveřmi, který najdete v galerii. Vzhledem k tomu, že jsou autíčka kei cars příliš malá a řeší jen japonské nařízení, jde o lokální fenomén, který se za hranicemi neuchytil a ani nikdy neuchytí. Japonské automobilky proto tyto maličké vozy vyváží do zahraničí jen minimálně. Na silnici v Evropě tak můžeme potkat maximálně roztomilý roadster Daihatsu Copen. V Česku se pak nějakou dobu prodávalo miniaturní Suzuki Alto.
Jaká jsou nejmenší auta v Česku? To můžete porovnat zde.