Nárok na parkování na ulici neexistuje, má se za to platit, říká otec modrých zón. Češi to nechápou


Koho napadlo v devadesátých letech jako prvního přivést do Prahy modré parkovací zóny?
Víte, tohle je zásadně chybná otázka. Zóny byly zavedené už za socialismu. Na Praze 1 platila zóna ABC. Chápu, že to vypadá, že zóny se do Prahy dostaly později. Ale ne, byly zavedené za komunismu na základě jakési pseudolegislativy, to si tenkrát město dělalo, co chtělo, a vymyslelo si nějaké vlastní nařízení, podle kterého je mohlo udělat. Všichni to samozřejmě akceptovali a normálně to fungovalo.

A jak to bylo po revoluci, když říkáte, že na to neexistovala žádná legislativa?
Revoluční pěna samozřejmě přinesla to, že kromě komunismu padly i všechny ty socialistické předpisy. A tím v podstatě ty ABC zóny, na které už ale lidi byli zvyklí, nemohly fungovat. Lidé věděli, že do centra jezdit nemají, že tam nemají parkovat, že tam můžou parkovat jen rezidenti. Ale jakmile to padlo, nastal totální chaos. Auta stála úplně všude – každý parkoval, jak zrovna chtěl, kousek na chodníku, kousek na ulici, úplně na chodníku. To byla super demokracie.
To nebyla možnost ty zóny nějak zachovat nebo rychle obnovit?
Nebyla na to legislativa. Ale rychle se ukázalo, že lidé z centra zóny chtějí. A začali protestovat, že je chtějí zpátky. A jak jsem říkal, ukázalo se, že to nemá právní oporu, že v žádném zákoně nic takového není, žádná vyhláška není, totálně chyběla legislativa a teď nikdo nevěděl, co s tím.
Navíc jsme zjistili, že ty zóny jsou po světě už dávno a prodělávají určitý vývoj. Tak jsme se trochu rozjeli po světě; podívat se, jak se to dělá. A ukázalo se, že zóny skutečně jsou ve všech velkých městech. Němci to měli jinak, Francouzi to měli jinak, prostě bylo to tak všelijak.

Ale řešit se to muselo, tak kde jste se inspirovali?
Jak jsem říkal, nevěděli jsme, co s tím. Načež se tady vynořila francouzská firma GTM Entrepose. A kromě jiného provozovala po celém světě 100 tisíc parkovacích míst – spravovali parkovací zóny nebo parkoviště v Americe či v Kanadě. A ti přišli s bezvadným nápadem, že udělají podzemní garáže dole na Václaváku. To bylo tak nějak v roce 1992 nebo 1993.
Trochu mi stále utíkáte od těch modrých zón, ale hádám, že jste je prostě vyhnali.
No, viděl jste tam poslední dobou nějaké garáže? Dodneška se tím bavím, protože to je takový evergreen. Mě to pobavilo hlavně proto, že jsme Václavák zasypali pár let předtím, když se tam dělalo metro.
Ale dobře, zpátky k zónám. Ta samá francouzská firma přišla s tím, že nám zorganizují zóny. Rádi byli politici i obyvatelé a já jsem byl jako šéf dopravy taky rád, protože jsme vážně nevěděli, co s tím.
On to byl takový problém? Odhlasovat vyhlášku podle zahraničního modelu a namalovat modrý pruh?
Vždyť jsem říkal, že jsme moc nevěděli. Všichni na nás byli naštvaní, rezidenti i návštěvníci. Do centra vjížděl kdekdo pod dojmem, že se tam smí parkovat, ale místo tam nebylo. Takže tam byly ucpané ulice i chodníky. Policie si nevěděla rady, nikdo si nevěděl rady. Takže jsme uvítali, když Francouzi přišli s nějakým kompletním modelem včetně toho, že řekli, že to taky označí, nalajnují, dají parkovací automaty, což tady vůbec nikdo nevěděl, jak něco takového vypadá. Čili nabídli kompletní systém.

A jak to pokračovalo?
Začali jsme s nimi přímo pracovat. Vedoucí slovo měl tenkrát starosta Bürgermeister na Praze 1, protože ten byl pod největším tlakem, a navíc byl v Metroprojektu a měl k tomu pozitivní vztah a viděl, že se s tím něco dělat musí. Začali jsme to připravovat. Jenže, jak to tak bývá, začalo se to vléct.
Stejně se na to muselo vypsat výběrové řízení, ne?
Nějaké výběrové řízení bylo, ale neměl šanci to vyhrát nikdo jiný než Francouzi, protože ti to nabídli kompletně a celkem za rozumných podmínek. A teď jsme to začali projektovat a vymýšlet, ale šlo to pomalu a hlavně se to zakleslo na smlouvě – kdo z toho dostane jaké peníze a jak se to naformuluje, na jak dlouho se jim to pronajme a tak dále. To se vleklo nekonečně, takže několik let trvalo, než se podařilo zóny na Praze 1 obnovit. Což bylo až v roce 1996. Do té doby to byla hrůza boží, to jsem nevěděl, kde mi hlava stojí.
A co jste v té době ještě řešil?
Víte, to byla taková doba, kdy taxikáři nevěděli, co víc vyvádět, kde víc krást. Měl jsem na starosti i prostitutky – nějakého politika tehdy napadlo, že když prostitutka vydělává tím, že šlape ulici, tak za to má něco platit, protože je to ve skutečnosti doprava. To jsem věčně přemýšlel, jestli Perlovka má být vlastně jednosměrná tam, nebo zpátky. To byly doby... Já když na to dneska vzpomenu, tak se divím, že jsem to vůbec přežil.
Dokonce jeden z úředníků, radši ho nebudu jmenovat, odjel na studijní cestu po Evropě studovat prostitutky. Vrátil se za měsíc úplně otrhaný. Jeho závěr, který předložil, byl, že prostitutky jsou všude a nikdo neví, co s tím.

Po dlouhých tahanicích tedy začaly modré zóny na Praze 1 fungovat a postupně jste je začali rozšiřovat do dalších městských částí…
Víte, obecně platí, že lidi se o nic nezajímají. Začnou až v momentě, kdy vše funguje. Čili za tu dobu toho bezvládí nikdo nebral vážně, že zóny zase budou. A ve chvíli, kdy si jich všimli, nastala děsná vřava. Spousty petic, shromáždění a já nevím čeho. Načež ti politici se vystrašili tak moc, že řekli: „Ne, další zóny zavádět nebudeme, dokud nás občané zase nezačnou prosit. My jim nebudeme nutit štěstí proti jejich vůli.“
To muselo způsobit děsné problémy dalším městským částem, když se omezilo parkování jen v samém centru.
Nastalo dlouhé období, kdy centrální městské části, zejména Prahy 2 a 3, byly zavalené auty, která nemohla do centra. Ale ještě pořád to policie nechala poměrně dlouho být, ale jeden problém střídá druhý. Tehdy jsem se snažil prosadit, že by měl fungovat nějaký městský systém, jenomže to bylo velmi obtížné, protože každý lokální kníže a jeho rada a zastupitelstvo na to měli svůj názor. Takže byla taková tendence zavést jenom vlastní zóny, což by byla pro ty řidiče, kteří nevnímají, jestli jsou na Praze 2 nebo 3, úplná hrůza. Druhý problém byl nastavit hranice. Stejný problém, jako když se dělilo Československo. Každá hranice je nespravedlivá, zejména pokud vede prostředkem ulice. Kdybyste věděl, co se odehrávalo mezi Prahou 2 a Prahou 10… V ulici Máchova na jedné straně byla zóna a na druhé nebyla. To bylo šílené, ti se hádali jako koně.
Vy jste už tenkrát byl pro, aby se zavedly zóny v celé centrální oblasti města?
Ne. Dodneška tu je největší expert v republice přes parkování Karel Jarolímek, který měl vlastní firmu a zabýval se tím, že dělal pro městské části průzkumy. Sehnal lidi a chodili v noci po ulicích a počítali značky; měl dokonale udělané průzkumy, kam až má smysl tu zónu udělat. Samozřejmě byl třeba nesmysl, aby tehdy byly zóny na celé Praze 3. A Jarolímek dodal tyhle senzační podklady, se kterými se dalo pracovat a s nimiž se dala hranice, i když je to citlivé, stanovit.

S odstupem času a s vašimi zkušenostmi: neměla by se vůbec v centru nějak víc regulovat auta?
Myslím si, že město dodneška nemá názor na regulaci čehokoliv, už vůbec ne dopravy. Ale to není jen otázka dopravy, tady si někdo musí uvědomit, že hlavním smyslem zón je regulace, a ne tahat peníze. To ale dodneška nahlas nikdo neřekl, jenom se hádají, jak se rozdělí o prachy. Oni hoši prostě dodneška nepochopili, co jasně říká zákon o pozemních komunikacích: že veřejné prostranství je obecně přístupné a bezplatně využitelné, nicméně pouze pro veřejné účely.
Co úplný zákaz vjezdu aut do centra? Uvažovali jste o tom už v devadesátých letech?
V Oslu a v Londýně zavedli zpoplatnění za vjezd do centra. V Oslu jsme se na to byli podívat a říkali nám, že je to skvělý systém, jak vydělávat peníze. Vedlo to sice k omezení a výdělkům, ale má to problémy. A navíc vy nemáte právo komukoli zakazovat jezdit po komunikaci. Silnice je veřejná, a když už tam dáváte zákaz vjezdu, musíte mít velmi vážný důvod.
A nemělo by město zajistit místa pro parkování svých obyvatel, když odvádějí daně?
Tady si každý myslí, že je město povinno zajistit pro jeho miláčka stání na komunikaci, to ale prostě není pravda. Tak jako když děláte výkop na silnici, musíte zaplatit za zvláštní užívání komunikace, tak zrovna tak byste měl platit za zvláštní užívání komunikace, protože tam parkujete své soukromé auto a zabíráte veřejný prostor. To tady taky ještě nikdo nepochopil. Když jsem si přečetl od jednoho redaktora, že modré zóny jsou synonymem pro pitomost, tak tedy musím říct, že pitomec je pan redaktor. Tohle prostě vůbec nepochopili ani politici, ani novináři. Každý si může parkovat na svém pozemku, ve své garáži nebo na své parcele, ale na ulici nemá nárok, to může být nejvýš dar od města, že tam může stát.
A jestliže mám dvakrát víc aut než míst, tak nezbývá nic jiného než si říct, co je regulace, jak chci regulovat, koho tam chci pustit a za jakých podmínek.

Nepomohla by záchytná parkoviště, hlavně tedy návštěvníkům města, kteří můžou zastavit u metra a nestresovat se z parkování a ježdění Prahou?
Ale už za mě jsme měli vymyšlené a namalované výseče. Praha tenkrát potřebovala asi 50 tisíc míst, protože jsme viděli, kolik má Hamburk, objeli jsme města okolo, podívali jsme se. Jenže dodneška se postavily jen tři tisíce záchytných míst. Praha bohužel přeskočila světový vývoj, kdy se po celém světě nejdřív stavěly parkovací domy a pak se stavěly další potřebné stavby. Parkování je blbé v tom, že nejlevnější je na té ulici. Jakmile máte udělat parkhouse, tak to stojí daleko více a je to daleko komplikovanější, takže v Praze je parkhousů pár – tři nebo čtyři. V tom momentě to vytrhli developeři se svými nákupními středisky.
Takže souhlasíte, že dopravu v Praze mohou řešit záchytná parkoviště, kterých je dost málo?
Samozřejmě, kdyby měli řidiči solidní možnost, kde to auto nechat, tak ano. Víte, já jsem roky po působení na magistrátu dělal na ministerstvu železniční dopravu a chodil jsem tam a vysvětloval, že v Praze na nádražích je takového nevyužívaného místa. Stačí vytrhat staré nepoužívané koleje, nasypat štěrk a můžete parkovat. Myslíte, že se toho někdo chopil? Dráhy žijí ve svém vlastním světě, jsou placené z toho, kolik odvezou vagonů, a ne lidí. Je jasné, že jsou to lukrativní pozemky, ale ta parkoviště můžou stejně dobře jako drahám sloužit právě lidem.
To, jak jsou nyní udělané modré zóny, je šťastné řešení? Nepředstavovali jste si to v devadesátých letech jinak?
Je to velmi dobře vyřešené. Těch modelů je možných několik, ale tento je naprosto v pořádku. Samozřejmě že má nějaké problémy, což je vždy, když se něco zavádí. Problém jsou ale vždy hranice. Takže když uděláte někde jednu ulici (na Hanspaulce) modrou a druhou ne, tak je tam pozdvižení. Tam, kde modrá je, nestojí nikdo a ve vedlejší ulici je narváno. Ale k tomu by byly potřeba perfektní průzkumy a pořádná osvěta.