Mrázek čaroval, ale zažil smutné déjà vu. Čechy nakonec položila jejich největší bolest


Komentář – Čeští hokejisté uhráli na Světovém poháru první bod. Teď už jen porazit Spojené státy a zhlédnout, jak domácí Kanada proti zbylým sokům vyhoří. Ne, tahle teorie zní moc šíleně. Tomáš Plekanec a spol. zkrátka ztratili šanci na senzační postup ze skupiny.
Už před turnajem věděli, že Kanaďany nejspíš nesrazí a že vyhlídky na semifinále můžou posílit jedině výhrou nad Evropou. S tou včera večer před prořídlou torontskou kulisou hráli důstojnou partii, v níž místy pokukovali po dvou bodech, ale nakonec mají – asi zaslouženě – jen jeden, což nestačí.

O lepší výsledek než porážku 2:3 v prodloužení usiloval zejména Petr Mrázek, který nahradil šesti góly nalomeného Michala Neuvirtha a mistrným zastavováním puků vzbuzoval úžas. Lehčí střelu Matse Zuccarella zkraje třetí periody sice překvapivě nechytil, na druhou stranu se betonem či lapačkou ozýval ve chvílích, kdy realisté (a možná i optimisté) očekávali gól. Úspěšně zasáhl celkem 38krát, zvládl i trestné střílení Anžeho Kopitara, největší hvězdy Evropanů.
Čarováním na brankové čáře připomněl Mrázek památné vystoupení z roku 2012, kdy v play off juniorského mistrovství deptal Rusy. Ale protože v prodloužení kapituloval, Češi natáhli smutnou sérii čtvrtfinálových zmarů na sedm let (teď už je to jedenáct let).
Snaživý výkon podrývala zkoprnělost
Juniorské trápení pochopitelně prosakuje do výsledků seniorské reprezentace, která mezi absolutní elitou, tedy na olympiádě nebo Světovém poháru, nepronikla mezi nejlepší čtyřku od Her v Turíně před deseti roky. Navzdory Mrázkově snaze se to nepodaří ani tentokrát.

Tyto údaje křičí, že za nynějším nepostupem do semifinále nestojí ani tak nečekané povstání týmu Evropy, jenž vyhrál podruhé za sebou, ale hlubší potíže českého hokeje.
Nedá se říct, že by Češi pondělní klání apaticky odklouzali – měli skoro dvakrát víc hitů než protivník a pokaždé zběsile doháněli náskok soupeře. Snaha nechyběla, bohužel ji občas podrývala jistá zkoprnělost. Zapříčinit ji mohla ztráta elánu z přípravy po debaklu od Kanady, možná i přeházení všech útočných řad či tíha veledůležitého klání.
Puky kolem Mrázka svištěly hlavně ve druhé třetině, kterou ohraničily fauly na hbitého Zuccarella. Dohromady svěřenci trenéra Josefa Jandače posbírali šest trestů, což není pozitivní, ale ani tragické. V noci ze soboty na neděli se to stalo i Kanadě.
Kempný, domnělý tahoun obrany, narazil
Více než zkoprnělost na bruslích a někdy zbytečný pobyt na trestné lavici do nepříznivého skóre promluvila neutuchající bolest českého hokeje – obránci.
Ti často neokouzlovali rozehrávkou ani bezprostředním rozhodováním a v přesilovkách nehráli – na rozdíl od Romana Josiho a Marka Streita –  zásadní roli. Převzít zodpovědnost musel útočník Jakub Voráček, jenž přestal myslet na neefektivní kombinaci a dokázal střílet.

Původně měl na modré čáře vládnout Michal Kempný, který zažil na raketový vzestup po trase Brno – Omsk – mistrovství světa – Světový pohár. Teď poprvé narazil. Aby zhruba za měsíc potěšil nového zaměstnavatele v Chicagu, musí přidat.
Kanaďanům naservíroval gól nemístným kličkováním a vypadl z přesilovkových formací. Proti Evropanům dojem nevylepšil. Zavinil trestné střílení a v prodloužení ve třech přidělal Mrázkovi další práci. V nevýhodné pozici kousek od mantinelu špatně načasoval střelu a de facto vyslal do nájezdu Leona Draisaitla. Ten českého brankáře svižnou ranou rozesmutnil stejně jako před čtyřmi roky Rusové.
Český hokej tak znovu zůstane mimo nejlepší čtyřku. Pokud ale kapitán Plekanec a spol. v posledním vystoupení vyhrají (nebo získají bod), alespoň tím naplní potenciál ve skupině A. Semifinále snad vyjde příště, ovšem s každou velkou akcí v nejbližším horizontu bude větší senzací.